No Idols. Takový název nesla poslední party večera na hlavní stagi, kdy si dva členové Lunchmeat teamu řekli, že zahrají jen pro lásku k hudbě a ne slávu, která je s vybudováním kreditu v hudebním průmyslu ošemetnou součástí. Mike H i Dj Kredenc, oba s odlišným přístupem k hudbě, nezklamali a zajistili nabitý závěrečný rave.

Jeden velký idol jim však předcházel, a to severský techno bůh, jak je mu někdy přezdíváno - švédský umělec Jonas Rönnberg AKA Varg, který již předešlý večer zahrál v projektu FLORA. Varg naplno využil prken na podlaze, opřel se do basů a absolutně přivedl všechny do transu. Jeho set byl drsný, temný, ale ne tak jako od jeho předchůdce Nastika, spíše takovým WTF neurvalým způsobem, který skvěle rezonoval a padl přesně vhod právě v této pozdní části večera, kdy už nikdo nic neřeší. Nebylo to jen techno a elektronika, ale i rap - právě jedna výrazná rapová část přišla nečekaně a set dobře oživila a posunula někam dál. 

Hell. Norway. To je Nastika. Půlka smlouvy s ďáblem, tedy uskupení Pact Infernal. Na Lunchmeatu představil ve světové premiéře poslední live AV set ve spolupráci s italským umělcem The Nent. Set se podobal spíše určitému tajnému temnému rituálu, kdy všichni vzýváme to nejčernější, co v nás je, a vyžíváme se v tom, že takové věci v tu chvíli proudí naplno kolem nás. Zúčastnit se jeho setu bylo opojení temnotou a užívání si její přítomnosti v tak těsné blízkosti. Nastika ví, že každý něco takového má. Zároveň díky jeho projekcím dostaly tyto pocity konkrétnější nádech z historie čarodějnictví, okultismu a magie obecně. I samotná osoba, která byla za DJ pultem, zůstala v anonymitě, s černou kápí. Jako by byl Nastika poslem a zároveň zachráncem, který vypustí z ostatních něco takového ven a s koncem jeho setu zase zpátky a člověk je čistší. Jen málo setů mělo tak hustou, konzistentní a autentickou atmosféru jako ten jeho.

Osvěžujícím nájezdem na Nastiku a Varga byl norský producent Fakethias. Na klubové scéně předvedl lehké, hravé a zároveň drsné industrial techno v doprovodu dobře propracovaných psychedelických projekcí Felixe Schéeleho. Po jeho super setu byl pak trochu nevydařený přechod na hlavní stage, kde hrál producent Knox-om-Pax svůj taneční set s poněkud kýčovitými projekcemi. Kdyby hráli v opačném časovém pořadí, byl Fakethias skvělým přechodem do dark techna.

Návštěvníky nezklamala ani italská umělkyně Caterina Barbieri nebo japonský multimediální umělec a hudebník Ryoichi Kurokawa s více experimentálními sety.

5.10.2019 | Alžběta Čermáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout