Kurátoři výstavy Tomáš Glanc a Anton Litvin uchopili téma bezčasí jako ruský problém s pojetím minulosti a roli člověka v ní. Ačkoliv Anton Litvin k výstavě podotkl, že se snažili co nejvíce odpoutat od tématu politiky, přesto dodal, že je politická situace patrná z mnoha děl výstavy. Díla na výstavě nezískávali oba kurátoři skrze instituce, ale přímo od zdroje – zapůjčili je samotní umělci či soukromí sběratelé.

Každý umělec má na výstavě jedno až tři díla. Ne více, ne méně. A zajímavostí rovněž je, že první díla, která návštěvník na výstavě spatří, pochází z dílny prozatím ne příliš známého ruského umělce Semjona Agroskina, který poskytl například obrazy Tři okna a Přezůvky.

Jeho tvorba je minimalisticky realistická a názvy obrazů naprosto doslovné. Umělec ve svých malbách ztvárňuje běžné předměty uklidňujícím, a přesto znepokojivým způsobem. Záleží pak tedy pouze na náladě diváka, jak na něj samotného budou díla působit. 

Viktoria Lomasko: Proces s Pussy Riot, 2012. Foto: archiv DOX, se svolením autora

Velmi atraktivní je celková škála materiálů, technik i platforem. K vidění jsou jak klasické malby, například od zmíněného Semjona Agroskina, tak i práce s textem v dílech v Česku notoricky známého Viktora Pivovarova, koláže a model známého ruského architekta Alexandera Brodského, sítotisky či videa. Velmi častá je i práce s textiliemi, z nichž je zastoupena například velká mapa, plátno s černými postavami či velký látkový model chleba.

Jediný problém výstavy je v těžko uchopitelném tématu, které se návštěvníkům může zdát příliš abstraktní. Jednotlivá díla k sobě příliš nezapadají, přesto možná i právě v tom tkví ona zajímavá pestrost Russia. Timeless.

Velmi zábavně sestavená výstava zaujme každého diváka se zájmem o současné ruské umění. Pro pestrost, originalitu a kreativitu některých z děl bude příjemná i pro dětské návštěvníky.

Oskar Rabin: Hurá!, 1965. Foto: archiv DOX, se svolením majitele sbírky Erika Bagdassariana

4.10.2019 | Daniela Wojnarová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout