Radikální změna sestavy a snad impuls k nové, zajímavé produkci. Skupina Chinaski má za sebou divoké dva roky, během nichž začala vystupovat bez dechové sekce, s klávesami a hlavně třemi novými tvářemi. Stagnující formace si ale podle všeho začátkem nové éry své existence spíš uškodila. A na křtu nového alba to bylo znát.

Nehleďme na fakt, že na skladby z nové desky 11 publikum v Lucerna Music Baru reagovalo přinejmenším umírněněji. Je logické, že pokud fanoušci do včerejšího dne slyšeli pouze jediný singl, budou spíš pozorně naslouchat, jaká z nových skladeb se stane právě tou jejich stálicí. Pokud však budou mít z čeho vybírat.

Chinaski zpestřili začátek prvního ze dvou koncertů v centru metropole autogramiádou a bez zbytečných předskokanů začali živě představovat své nové album něco málo před devátou hodinou večerní. Už tradičně, podle zvyklosti z minulých let, nejprve zahráli většinu z novinek a v druhé polovině show mix starších a osvědčených hitů. Zmíněné hrabání do kytar, čili očekávanou drsnější tvorbu, Malátný už v několika rozhovorech vyvrátil s tím, že se nakonec na desce vydali jiným směrem. Pokud měl na mysli natahované album bez výrazu a invence, pak se jeho záměr bezpochyby naplnil. Láska a data, první singl z "jedenáctky" je hudebně asi nejvyspělejší, a to po boku písně Osud, kterou ale díky neúčasti IMT smile formace nehrála. Výjimku pak tvoří ještě Já a můj kůň, která ale naznačuje, že si Malátný a spol. v rámci tvůrčího procesu střílí snad ze všech.

Zbytek skladeb postrádá tempo, hlubší text (což je bohužel standard posledních třech nahrávek) a hlavně dává razítko na fakt, že změna obsazení byl jakýsi kalkul a fanouškovská základna kdysi solidní tuzemské skupiny se zřejmě dá po jičínsku opíjet rohlíkem. Malátný s Táborským skutečně těží především z tvorby léta vzdálené, o čemž svědčí i fakt, že publikum nejvíc ožívalo při skladbách Punčocháče, Stejně jako já, Drobná paralela nebo 1. signální. "Tohle se vám líbí, jo? Ty starý vykopávky..," reagoval na scéně Malátný. Mix hitů ve druhé polovině koncertu ale v souhrnu obsahoval většinu z novější, mainstreamové tvorby, která funguje na největší počet posluchačů.

Nejvíc k uzoufání však byla snaha nových Chinasek zapracovat klávesy Jana Steinsdörfera do takřka každé písně, kde dříve skvěle fungovaly dechové nástroje. V některých případech dokonce Malátný dechy sám zachraňoval popjevky. Ale dny, kdy na, na, na a jiné popjevky něco znamenaly, jsou pro kapelu zřejmě úplně pryč.

Kritika stranou, pětice je složená z opravdu skvělých hudebníků. Charisma Kužvarta, Ondřeje a Štěpána Škochových a skvělého Marpa za bicími by však nahradilo jen výborné album postavené nejen na zajímavých aranžích, ale především na smysluplných textech. Takto mohli diváci fenoménem Chinaski nepobláznění poznat slavnou českou kapelu jen podle charakteristických (ale nijak zvlášť čistých, minimálně onen večer na prvním křtu) vokálů Michala Malátného. Jen jestli už to rodák z Jičína definitivně neposlal do kytek - nebo do kapradí.

Ilustrační foto: chinaski.cz

2.10.2019 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout