Při psaní hry se odpoutávám od strukturovaných záměrů, říká režisér a umělecký šéf Divadla Kámen Petr Odo Macháček

Při psaní hry se odpoutávám od strukturovaných záměrů, říká režisér a umělecký šéf Divadla Kámen Petr Odo Macháček 

Zakladatelem, uměleckým šéfem, režisérem a autorem většiny her Divadla Kámen je Petr Odo Macháček. Jeho umělecký salón s více než dvacetiletou tradicí funguje od roku 2007 na pražské Invalidovně. Repertoár karlínské scény se zaměřuje na moderní činohru s netradičními postupy.

V září měla v Divadle Kámen premiéru vaše autorská hra Vražda u katedrály. Co má společného otrava dvojitého agenta Sergeje Skripala s upírskou tematikou?

Myslím, že tajné služby, ať GRU nebo MI6, možná snad i naše útulná BIS, nemohou existovat bez upírek, vlkodlaků a dalších mimolidských bytostí. Chybělo by jim životní prostředí, fluidum, na jehož vlnách se pohybují. Ostatně bez upírek a vlkodlaků nemohou existovat ani továrny, obrazárny, divadla. Bez nadnesenosti: tyto bytosti nám pomáhají k zábleskům poznání podobně jako skutečné příběhy agentů a jejich obětí.

Novou inscenaci s nepříliš veselým tématem jste pojal jako burlesku. Proč?

Je to trochu hrubé, ale ten příběh agentů-vrahů má mnoho groteskních prvků, za všechny mohu uvést jejich hereckou etudu ve státní televizi poté, co byli vypátráni. Když píšu hru, většinou se dost odpoutám ode všech strukturovaných záměrů a nevím přesně, co z toho vznikne; tentokrát tedy burleska – nebo to aspoň tak nazýváme.

V listopadu uvedete jevištní adaptaci novely Jáchyma Topola Citlivý člověk. Čím vás zaujalo právě toto spisovatelovo dílo?

Autor v něm hledá nějaký smysl… Přímočaře, bezohledně, hluboko za myšlenkovými schématy, za humanistickými hodnotami, bez spoléhání na metody nebo struktury. Je to takové bahnivě životné. Nečte se to dobře, ale nějak opravdově to žije.

Spolupracovali jste na scénáři s autorem předlohy?

Ne. Jsme v kontaktu, trochu jsme si o knize povídali, ale autor nám nechává naprostou volnost. Ostatně, neděláme adaptaci románu, naše dílko jím je „jen“ inspirováno. Reflektujeme ho, zkoumáme jeho atmosféru a jeho síly, ale zcela po svém.

Pro osudy hrdinů je důležitý obraz Madona poříčská a také řeka Sázava. Jakým způsobem se tyto symboly promítly do inscenace?

Obraz vůbec. Alespoň ne přímo. Uvažujeme o tom, že právě toto fiktivní – a současně nějak záhadně autentické – dílo by bylo osou naší další hry, možná už v příštím roce. Sázava se naopak zjevuje často, hra je protkaná jejím žabincovitým síťovím, a dokonce jsme si dovolili stvořit polobožskou postavu pojmenovanou Sázavský Pacifik.

Topolova Citlivého člověka reflektujeme, zkoumáme jeho atmosféru a síly, ale zcela po svém

I v nové sezóně pokračujete s přednáškami o architektuře a poznávacími vycházkami po Praze. Podle jakého klíče vybíráte lokace, které laické veřejnosti představíte?

Přednášky a vycházky organizuje dramaturgyně pro tuto oblast Helena Macháčková a stručně lze říci, že víc než deset let pravidelně jednou za měsíc pořádáme vycházky po Novém Městě pražském podle čísel popisných a k tomu občas přidáme vycházky za uměleckými díly ve veřejném prostoru, především po sídlištích – v říjnu se například vydáme na sídliště Pankrác.

Přednášky tematicky buď přímo doplňují vycházky, nebo jsou součástí dlouhodobějšího cyklu nazvaného Pražská města – po Karlíně, Libni, Vysočanech, Královských Vinohradech a Žižkově nás například čeká historie, architektura a urbanismus Vršovic, Spořilova či Nuslí.

Můžete už nyní poodhalit program v příštím roce?

Na jaře by se hodilo hrát tři poslední inscenace: Přesně 42 zubů, Vražda u katedrály a S citem. Letos určitě nestihneme vyčerpat jejich potenciál, pořádně si je prozkoumat. Já osobně asi budu kolegům navrhovat onu Madona poříčskou: znamenalo by to, že bychom se opět, z jiného pohledu a úplně jiným způsobem, pokusili najít impulzy a inspiraci v románu Citlivý člověk.

Foto: archiv Divadla Kámen

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!