Ikonické písničky ze Semaforu: zavzpomínejte na nadčasovou tvorbu Suchého a Šlitra

Ikonické písničky ze Semaforu: zavzpomínejte na nadčasovou tvorbu Suchého a Šlitra 

V kinech aktuálně běží dokument Jiří Suchý – Lehce s životem se prát. K této příležitosti jsme z mnoha desítek písniček, které zazněly v divadle Semafor, vybrali pět, které si můžete pustit pro aspoň tak dobrou náladu, jako ve vás zanechá sám film natočený Olgou Sommerovou.

Divadlo Semafor patří mezi největší legendy české umělecké scény, však brzy oslaví 60. narozeniny. Vedle samotných divadelních představení pro něj na konci padesátých a v šedesátých letech ústřední dvojice Suchý-Šlitr napsala spoustu vtipných a krásných písniček.

Sám název divadla Semafor vznikl spojením slov SEdm MAlých FORem, protože se jeho zakladatelé v čele s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem chtěli zaměřit na co nejširší spektrum uměleckých žánrů. Kromě třeba tance a loutek proto zahrnovali do svých představení i jazz, poezii a hudební komedii. Právě písničky ze Semaforu jsou tím, co si s divadlem spojí snad každý. Známe je ze zpěvníků i z rádií a jejich poetičnost i humor jen tak neomrzí.

Pramínek vlasů

Pramínek vlasů je jedna z mála skladeb známých z hitů divadla Semafor ze 60. let, kterou složil celou sám Jiří Suchý, o kterém právě v kinech běží nový film Jiří Suchý - Lehce s životem se prát, který vyhrál diváckou cenu na filmovém festivalu v Karlových Varech. U ostatních obvykle hudbu skládal Jiří Šlitr.

Suchý údajně písničku napsal na koupališti pro svou ženu Bělinu, která o mnoho let později, roku 1986, zemřela. Nahrávka je z ledna roku 1960 a kromě zpěvu Suchého na ní slyšíme orchestr Ferdinanda Havlíka a kvinteto divadla Semafor. Písnička ale zazněla už předtím, během vůbec prvního představení Semaforu Člověk z půdy v pražském malém divadle ve Smečkách už na podzim roku 1959.

Marnivá sestřenice

Tato písnička, založená hodně na modulacích mezi slokami, je typickou swingovou „vypalovačkou“ z dílny Suchý-Šlitr. Připomíná anglické písničky z 50. let, kdy taky vznikla, nejen svou swingovou atmosférou, ale i opakovaným „jé jé je“. Zazněla poprvé během představení Zuzana je sama doma, což bylo přesněji řečeno zinscenované pásmo písniček, které si pouštěla na magnetofonu postava Zuzany po hádce s přítelem a hudebníci s herci je pak přímo prováděli na jevišti. Marnivou sestřenici později přezpíval třeba Waldemar Matuška.

Babetta

Píseň Babetta se objevila ve filmu Kdyby tisíc klarinetů z roku 1964. Suchého zpěv tu opět doprovází orchestr Ferdinanda Havlíka. Ve filmu zazní jak její zpívaná, tak instrumentální verze. Přestože stejnojmennou hru napsal Jiří Suchý už roku 1958, Babetta se v ní objevila až při inscenaci v roce 1980. K textu u odchodech, návratech a nabírání zkušeností zní velkolepá hudba s rozvernými prvky sedící perfektně k hravému textu a s jednohlasným sborem.

Krajina posedlá tmou

Na divoký západ se snadno přeneseme s textem poetické písně Krajina posedlá tmou. V hudbě toto prostředí připomíná foukací harmonika. Sbor opakuje verše ze sloky. K písničce natočil režisér Ján Roháč i krátký film, dnes bychom řekli videoklip, zpívající Jiří Suchý se v kostkované košili prochází kolem doprovodného Sboru Lubomíra Pánka. Píseň se objevila třeba v pásmu písní Recital 64, které bylo také převedeno do filmu.

Jó, to jsem ještě žil

Bylo snad osudem, že právě píseň Jó, to jsem ještě žil byla vůbec posledním skladatelským projektem dvojice Suchý-Šlitr a taky jedna z posledních melodií napsaných Jiřím Šlitrem. Ten totiž tragicky zahynul na konci roku 1969, zhruba sedm měsíců poté, co právě tato protiválečná píseň zazněla na premiéře velmi úspěšného představení Jonáš a dr. Matrace.

Foto: archiv ČT

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!