Výstava nemá být umělcovou retrospektivou, přesto představuje zásadní období Grygarovy tvorby: ústředním bodem jsou práce ze šedesátých a sedmdesátých let, ve kterých Grygar do tvorby „akustických kreseb“ na papíře zapojoval zvuk, který vytvářely nástroje kresby – dřívka, plechové krabičky, dětské hračky,… Ty jsou na výstavě představeny jak originály na papíře, tak záznamy zvuku jejich vzniku.

Také ale pozdějšími záznamy akcí. V tomto údobí tvorby Grygar opustil klasický malířský projev (který vystudoval u Emila Filly), aby zkoumal zvukový rozměr kresby, zapojil do své tvorby prvek náhody (v nepředvídatelném pohybu mechanických hraček v Živé kresbě) i omezení dané lidským tělem (v případě Hmatové kresby, kterou autor prováděl na zavěšený papír s otvory, jimiž prostrčil pouze ruce a nohy). K vidění a slyšení je ve Veletržním paláci také provedení jedné z Grygarových experimentálních partitur Alanem Vitoušem, které nás přesvědčí o proveditelnosti Grygarových hudebních experimentů, ale také posune tradiční vnímání hudby. 

Milan Grygar, akustická kresba © GHMP

Pro mnoho návštěvníků bude také bezpochyby nové, a tedy objevné setkání s umělcovou sochařskou tvorbou: na výstavě jsou představeny kovové Prostorové partitury, vzniklé podle starších papírových modelů ze šedesátých až osmdesátých let. Ty pracují s pruhy připomínajícími notovou osnovu, která různě ohýbána či jinak tvarována vytváří nové způsoby přístupu k hudebnímu zápisu.

Výstava pak pokračuje devadesátými lety, kdy se Grygar navrátil k malířskému projevu v cyklu Polemika se čtvercem – v černých plátnech, dynamizovaných tenkými barevnými liniemi. Téma zvuku se do malířovy tvorby vrátilo brzy – v cyklu Antifony, které v různých podobách tvoří dodnes. Ty se ale ke zvuku vztahují jinak: nejsou jeho záznamy ani partiturami, ale spíš abstraktním, konceptuálním srovnáním vlnění zvukového s vlnami světelnými, které směřují od barevné plochy k lidskému oku. Jak naznačuje název Antifony, tedy Protizvuky, jde o barevné/zvukové prvky a napětí mezi nimi.

Staré „akční“ práce, pohybující se na pomezí výtvarného, akčního umění a současné experimentální hudby, zůstávají působivé, aktuální a inspirativní i dnes, kdy nejenže připomínají nadbytečnost jasně vymezovaných hranic mezi médii i hranic fantazie, ale hlavně povzbuzují k citlivosti k nenápadnému, k imaginaci a k reflexi každodenních zvuků kolem nás.

Oproti tomu pozdější malby – ač v celku autorova zkoumání zvuku dávají smysl – hrozí být pro diváka málo objevné, což podporuje i jejich velké množství na výstavě. Zároveň se nelze ubránit dojmu neautentičnosti jejich konceptuálního propojení s tématem zvuku; to jim není vlastní, divák k takovému čtení potřebuje umělcův či kurátorův „návod“ a množství vlastního rozvíjení interpretací je tak značně omezené.

Milan Grygar, hmatová kresba © GHMP

I přes téměř retrospektivní rozpětí se nejedná o výstavu badatelskou, není podpořena výzkumem, který by přinesl nový pohled na Grygarovu práci nebo vysvětlení nejasností; nedozvíme se tak, za jakých okolností vznikly v osmdesátých letech záznamy starších akcí nebo proč se umělcův zájem navrátil k malbě.

Velkolepé rozměry Velké dvorany výstavě, která je formálně i tematicky sevřená až skromná, až překvapivě svědčí – snad je to dáno i intenzivním zapojením samotného Milana Grygara do rozhodování o instalaci a svícení děl. Zároveň bude v době výstavy využit i protější prostor Malé dvorany, kde bude probíhat bohatý doprovodný program, který posune téma propojení výtvarného umění a zvuku ještě dále.

Výstava potrvá do 5. ledna. Ve Veletržním paláci souběžně probíhá výstava nejnovějších prací Josefa Bolfa.

22.9.2019 | jakub.muller Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout