Inscenaci Před západem slunce dovezlo na mezinárodní festival Divadlo v Plzni Slovenské národné divadlo. Textu Gerharta Hauptmanna se ujal režisér Michal Vajdička, jenž příběh zasadil do současnosti. O aktualizace textu se však nesnažil a přílišnou modernizaci nechal stranou. Zaměřil se spíše na text jako takový, na emoce a psychiku postav. Díky tomu vzniklo skutečně silné rodinné drama, které vsází kromě silného příběhu také na výjimečné herecké obsazení. 

Vajdičkova inscenace totiž spojuje talentované herecké osobnosti Slovenska. V hlavní roli sedmdesátníka, který na sklonku svého života nachází po smrti své ženy opět štěstí v náruči mladé přítelkyně, exceluje Martin Huba, jenž za své herecké umění obdržel i prestižní slovenskou divadelní cenu Dosky za nejlepší mužský výkon. Táňa Pauhofová hrající jednu z jeho dcer, ztvárňuje asociální a na otci příliš závislou Bettinu s naprostou uvěřitelností. A to i přesto, že se jedná o úplně jiný charakter role, než se u Pauhofové běžně setkáváme. 

Zatímco labilní Bettinu trápí především to, že její otec nezůstává věrný památce její zesnulé matky, mezi ostatními sourozenci se po představení mladičké Inken, kterou sympaticky ztvárňuje herečka Mária Schumerová, rozhoří boj o otcův majetek. Inken má tak zastání pouze u svého milovaného Clausena a u své matky, kterou hraje Emília Vášáryová. Bratislavskou sestavu pak doplňuje i Emil Horváth, Dušan Jamrich či Diana Mórová. 

Herecké obsazení v kombinaci se silným textem slibuje skutečně niterní zážitek. Ten byl v Plzni umocněn ještě tím, že se hrálo na Malé scéně a inscenace se tak uskutečnila ve skutečně komorní atmosféře. Dílo Gerharta Houptmanna rozhodně není žádným komediálním zážitkem. Ba naopak v sobě kombinuje motivy z více slavných klasických tragédií. 

Kdo viděl Shakespearova Krále Leara, nemůže si nevšimnout mnoha podobností. I jeho chtěly vlastní děti připravit o moc, majetek, postavení i svéprávnost. I on kvůli tomu bloudil na hranici šílenství deštivou nocí, aby našel způsob, jak z toho ven. Před západem slunce se ale neodehrává v antických palácích a v královských rodinách. Diváci se ocitají v měšťanském domě, kde žije velice vážený muž z vyšší společnosti, který se však kvůli přičinění svých vlastních potomků stává emocionální troskou, kterou nezachrání ani náruč mladé dívky. 

Vajdička v inscenaci zdůrazňuje především text samotný a herecké výkony. Proto se na pódiu neobjevuje příliš mnoho kulis. Nejsou totiž zapotřebí. Ve vypjatém momentu stačí protagonisty posadit k jednomu kulatému stolu a o emocemi překypující zážitek je postaráno. Hra se odehrává na scéně, která je postavena uprostřed sálu, což znamená, že ji návštěvníci pozorují hned ze dvou stran. To je bezesporu zajímavým prvkem, nicméně má bohužel i své nevýhody. V některých partech bylo kvůli horším akustickým podmínkám Martinu Hubovi špatně rozumět, jelikož třeba mluvil zrovna zády k jedné straně publika. 

Přestože je celkové vyznění hry velmi kladné, místy by možná nemusela být tak doslovná. Zejména první polovina obsahuje party, které by klidně mohly chybět, aniž by publiku cokoliv uniklo. 

Může se zdát, že Před západem slunce je ve festivalové nabídce Divadla spíše konvenčnějším zážitkem, opak je však pravdou. Publiku se dostane skutečně poctivého emotivního divadla, které tímto klasickým způsobem v dnešní době umí nabídnout jen málokdo. 

Foto: Slovenské národné divadlo

18.9.2019 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout