V prvním dějství uvedl všechny diváky do děje Libor Olma, který si během představení kromě asistenta režie střihl také roli koně Bessie, místní drbny nebo kněze, a vše se mu dařilo opravdu přesvědčivě. Díky němu diváci neztráceli orientaci jak v ději, tak i v městečku jako takovém. Když nebylo třeba slov, Libor Olma mlčel a divákům jen běhal mráz po zádech. 

Od tohoto představení nečekejte žádnou složitou dějovou linku s několika zápletkami. První dějství sleduje každodenní život rodin Gibbsových a Webových a druhé dějství se týká tématu lásky a manželství, tedy věcí, které prožívá téměř každý z nás. Právě zde se může průběh zdát lehce zdlouhavý a vleklý, což byl ale přesně záměr - režisér Bogdan Kokotek ukazuje na všednost našich dní, jak postupně plynou, aniž bychom to doopravdy vnímali.   

Žádné barevné, obrovské kulisy se na jevišti neobjevují, vidíme pouze dva stoly, čtyři židle a promítací plátno. I kostýmy jsou nevýrazné, obyčejné. Tato činohra se totiž snaží poukázat na mnohem důležitější, neuchopitelné věci v životě, a k tomu nic jiného potřeba není. Stačí jen o všem pořádně přemýšlet. 

Přelomem je třetí dějství, které svou atmosférou, hudbou, dějem i prostředím hřbitova úplně kontrastuje s předchozíma dvěma. Zde musíme vyzdvihnout herecký výkon Terezy Bartošové, která v roli Emilie Webové divákům ukázala, jak pomíjivý život může být a jak je důležité prožívat každý okamžik naplno. V tom mrazivém tichu byste v publiku slyšeli spadnout i špendlík. 

Diváci určitě nezapomenou ani na Ivanu Lebedovou v roli starostlivé maminky Julie Gibbsové nebo na Kostase Zerdaloglu jako redaktora Charlese Webba. Každý herecký výkon je osobitý, takže je těžké vyzdvihnout jen několik z nich. Režisér Bogdan Kokotek přišel s činohrou, která diváky dokáže rozesmát, překvapit a záhy rozplakat. Vidět by ji měli všichni dospělí diváci, jelikož nám připomíná tolik důležitých poselství, na která úplně zapomínáme.