Hymnus na lásku již objevným není. Stále z něj však mrazí

Hymnus na lásku již objevným není. Stále z něj však mrazí  90%

Evropu sužuje uprchlická krize a jeden národ za druhým oznamuje, že je zapotřebí bránit vlastní hranice a hodnoty. Kontinentem se začínají šířit nacionalistické tendence a populismus. Tato kombinace začíná postupně zaplevelovat mediální i veřejný prostor. Toho si všímá také režisérka Marta Górnická, která se rozhoduje využít nenávistné slogany jako součást svého Hymnu na lásku.

Hymnus na lásku se stal jednou ze tří polských inscenací, které se představily na mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni, který probíhá ve dnech od 11. do 19. září. Marta Górnická je nejen jeho autorkou, ale rovněž dirigentkou, která celé představení řídí přímo z publika a má tak zcela zásadní podíl na celkovém vyznění každého uvedení tohoto neobyčejného opusu. Inspirací se jí stal obraz orchestru hrajícího v koncentračních táborech, téma holocaustu i nebezpečné nacionalistické tendence šířící se v posledních letech po Evropě jako lavina.

Hymnus v sobě kombinuje slova státní hymny, pochody, polské vlastenecké písně a modlitby se slogany a projevy, které se objevovaly (a dodnes objevují) v médiích a ve veřejném prostoru. Vytváří tak až paradoxní momenty založené na kontrastech mezi jednotlivými texty. Jak říká samotná Górnická, jedná se o směsici verbálního odpadu. Snaží se divákovi ukázat, jakým způsobem může být jazyk zideologizovaný a jak může být znečištěný. Slova jako pravda, láska a mír byla společnosti ukradena a zneužita v jazycích ideologie.

Z jednotlivých úryvků vytváří Górnická děsivou skladbu, hymnus. Hudba je totiž pro Górnickou něco, co se chvěje na hranici smyslu a čemu na rozdíl od hlasu jako takového věří. Vzniklo děsivé představení, které nahání husí kůži. Byť už v současné době není zdaleka tak objevné, jako v roce 2017, kdy mělo svou premiéru a kdy nacionalismus v Evropě teprve klíčil. Kdyby vznikal hymnus v současnosti, měl by jednoznačně mnohem širší škálu nenávistných projevů, z nichž by mohl vybírat.

Působivost celého představení umocňují protagonisté, kteří hymnus na pódiu přednášejí. Pětadvacítka účinkujících tvoří skutečně pestrý mix. Nechybí lidé různých ras, genderů, generací a vzhledů. Górnická je vybírala v castingu, který pořádá před každým svým projektem. Charakter souboru totiž musí podle ní podtrhovat charakter textu a tvoří ho jak herci, tak neherci. Všichni však ‚poslušně‘ pochodují v rytmu hymnu a předvádějí i skutečně působivé pohybové divadlo. Velkou roli hraje také neverbální komunikace, a to především mimika, která je mnohdy v úplném rozporu s řečeným.

Hra se zaměřuje především na společnost v Polsku, přesto má neobyčejné přesahy i do dalších zemí. Mezi nimi nechybí ani Česká republika, která má se šířením podobných tendencí také své bohaté zkušenosti. A na podobně působivý hymnus má určitě své inspirační zdroje.

Hymnus na lásku je fascinující inscenace, která zavede diváka do světa, jenž zvýrazňuje přesně to, co je na společnosti zkažené. Není to jednoduchá podívaná, ale nelze od ní odtrhnout zrak. Přestože inscenací na podobné téma vzniká poslední dobou mnoho, dílo Górnické vzbuzuje emoce i díky svému neotřelému originálnímu pojetí. Největší kouzlo je totiž nakonec v nevyřčeném.

Foto: Festival Divadlo

Názor informuji.cz: 90%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Hymnus na lásku již objevným není. Stále z něj však mrazí  Hymnus na lásku již objevným není. Stále z něj však mrazí
 

Mohlo by se ti líbit...

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!