Umučení Krista (2004)

Herec Mel Gibson se rozhodl režírovat ztvárnění jedné z nejdůležitějších událostí pro křesťany. Tím by zase takový rozruch nevyvolal, kdyby většinu stopáže netvořily krvavé záběry mučení, bičování Krista a jeho ukřižování. Gibson je známý tím, že se v takovýchto záběrech vyžívá, to potvrzuje i snímek Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny s Andrew Garfieldem v hlavní roli.

Pokud bychom měli snímek hodnotit i na základě předlohy, je tato adaptace části Bible přesná, nechybí žádné důležité postavy, a i dialogy Gibson převzal z biblického Nového zákona.

Vymítač ďábla (1973)

Nejspíš nic není v hororovém žánru důležitějším milníkem než tento kontroverzní snímek. Tady vás nečekají typické „lekačky“, ale především mrazivé záběry a bezprostřední ukázky vymítání, zvracení nebo otáčení hlavy do nepřirozených úhlů. Ani hluboký hlas vycházející z hrdla posedlé dívky není nic příjemného na poslech.

Není divu, že tehdy řada diváků prchala z kin, dnes by se nad tím už nikdo nepozastavil. Jenže v sedmdesátých letech nebylo násilí ve filmech žádným typickým úkazem.

Zvrácený (2002)

Monica Bellucci v roli Alex, která je v podchodu znásilněna a zbita neznámým mužem. Aby dojmy z filmu ještě umocnil, použil francouzský režisér Gaspar Noé v prvních třiceti minutách neslyšitelnou zvukovou stopu o frekvenci 27 hertzů, která u člověka vyvolává pocity úzkosti, paniky a smutku.

Film je navíc vyprávěný pozpátku a naturalistická scéna znásilnění trvá devět minut. Není tedy divu, že to řada diváků už v prvních minutách neunesla.

Antikrist (2009)

Bezpochyby se jedná o jeden z nejbizarnějších filmů všech dob. Herečka Charlotte Gainsbourg sice získala Zlatou palmu na festivalu v Cannes za nejlepší ženský herecký výkon, scény masochistického mučení jí i jejího manžela však šokovaly řadu diváků, kteří opouštěli kinosály.

Dánský režisér Lars von Trier se rozhodl téma úmrtí dítěte manželského páru zpracovat způsobem, jaký by většina lidí absolutně nečekala.

Gauneři (1992)

V anglickém originále Reservoir Dogs byl první velký snímek režiséra Quentina Tarantina. Dnes už jsou na násilí v jeho filmech zvyklí všichni, v roce 1992 tomu však bylo jinak. Nejvíce diváků odcházelo ze scény mučení policisty, kde mu herec Michael Madsen uřízne ucho.

Mezi těmi, kteří snímek nedokázali dokoukat, byl dokonce i Wes Craven, režisér hororu Noční můra v Elm Street.

Zrůdy (1932)

Hororový snímek, ve své době nedoceněný, šokoval diváky a v řadě amerických měst byl zakázán. Šéf MGM Louis B. Mayer dokonce nechal zničit originál. Příběh se odehrává v cirkuse a do hlavních rolí se dostávají lidé s genetickými vadami (siamská dvojčata, vousatá žena a další).

„Zrůdy“ nehrají nějací namaskovaní herci, ale lidé, kteří nejrůznějšími vadami trpěli a řada z nich byla hvězdami své doby. Režisér Tod Browning je však ukazuje v dobrém světle, jako lidi, kteří dokážou pomáhat jiným. Ve třicátých letech film pro něj znamenal konec kariéry, dnes by byl pozitvně hodnocený kritiky i diváky.

Jaký film jste neunesli vy? Podělte se s námi v komentářích u článku nebo na sociálních sítítch. Recenzi na Nabarvené ptáče najdete zde.

12.9.2019 | Kristy11 Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout