ROZHOVOR: Nejvíce mě inspiruje hraní s vlastní kapelou, říká Zbigniew Namysłowski

ROZHOVOR: Nejvíce mě inspiruje hraní s vlastní kapelou, říká Zbigniew Namysłowski 

Proslulý polský jazzman Zbigniew Namysłowski vystoupí 9. září v pražské Novoměstské radnici přesně v den svých osmdesátých narozenin. Žádnou speciální událost však ke svému jubileu neplánuje. Nejlepší oslavou života je pro altsaxofonistu, který působí i jako skladatel, flétnista či pianista, hudba, jež je hraná od srdce a naplno.

Během kariéry jste dlouhodobě působil v Anglii i v USA, vystoupil jste i v Indii, Jižní Africe nebo Austrálii. Do Polska jste se vracel jako mezinárodně uznávaný hudebník. Které z období vaší dráhy považujete za nejdůležitější?

Abych řekl pravdu, raději žiji současností. A mám-li odpovědět obecně, nejlépe jsem se vždy cítil a cítím, když si užívám klidu domova. A zároveň také když stojím na pódiu a hraji. A pak je mi úplně jedno, v jaké zemi a na jakém místě zrovna vystupuji.

Spolupracoval jste s řadou výrazných osobností. Které setkání považujete za nejvíce inspirativní?

Omlouvám se, jestli odpověď vyzní poněkud prostě, jenže toto je nejupřímnější způsob, jak odpovědět. Nejvíce mě vždy inspirovalo a nejvíce vzrušující pro mě bylo hraní s mojí vlastní stálou kapelou.

Členem současného kvintetu je i váš syn Jacek. Přináší vám to zvláště blízkou hudební komunikaci?

Určitě ano, jsme pochopitelně blízce napojeni. Můj syn je navíc vynikající muzikant, což dokázal i v řadě svých vlastních projektů. Jsem na něj opravdu hrdý.

V minulosti jste spolupracoval například se slavným zpěvákem Czesławem Niemenem, o němž se traduje, že je docela výstřední. Sdílíte tento názor?

No ano, býval občas poněkud výstřední. Jenže podle mého názoru si prostě mohl dovolit být excentrikem, měl na to právo. Jeho talent ho takovým udělal. Niemen byl vždy můj oblíbený zpěvák, proto jsem se cítil šťastný, že s ním mohu pracovat.

Nikdy jste nebyl jazzový purista – hrál jste klasiku, akceptoval vliv rocku a využíval prvků lidové hudby. Co říkáte na dnešní eklektickou jazzovou scénu?

Navzdory všem žánrům, napříč kterými jsem se pohyboval, se ze mě nakonec stal spíše konzervativec. (směje se) Což samozřejmě neznamená, že bych přestal spolupracovat s folkovými muzikanty či interprety klasické hudby. Zároveň se však v současnosti hodně zabývám aranžováním pro tradiční větší jazzové ansámbly, hlavně pro noneto a také pro big bandy.

Opravdu neplánujete z koncertu v den vašich osmdesátin vytvořit výjimečnou událost?

Kdepak, nic zvláštního. Vždyť přeci každý večer na pódiu je zvláštní.

Pro informuji.cz vytvořil: Tomáš S. Polívka. Foto: archiv P&J Music

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Rozhovory

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!