V rámci banátského programu si „piety“ střihly hned dva koncerty – páteční na scéně u Medvěda a sobotní na Ujbányi. Zatímco při pátečním veselí nechal Robert Slezák buben ještě odpočívat a beat tvořil pomocí počítače a zvonku, při sobotním výstupu došlo nejen na buben, ale i na pověstné krojové sukně, které k jejich vystoupení neodmyslitelně patří.

Když se 3/5 kapely usadily při sobotním parním odpoledni do stínu jabloně přímo naproti našeho příbytku, využila jsem situace a zeptala se jich na několik otázek. Chybějícího frontmana Aleše a harmonikáře Richarda se mi podařilo odchytnout asi půl hodiny na to. Pro větší autenticitu necháváme přepis rozhovoru v nářečí.

Jak byste popsali Banát jedním slovem?

Robert: Banát.

Aleš: Boží.

Jela vlakem celá kapela?

Robert: Aleš jel vlakem, aby sa tam mohl ožírat a my jsme jeli spořádaně automobilem.

Kuba B.: Bez alkoholu.

Robert: Kuba lže.

Kuba N.: Ale zas uhlíkovů stopu sme dělali.

Otázka na Aleše: Jaká byla cesta?

Robert: Tož já na to taky zvládnu odpovědět. (Napodobuje Aleše) Né, tož boží to bylo, uplně perfektní, tam sa normálně kalilo, uplně perfektní atmosféra, hrálo sa na kytaru, boží, miluju svoju holku, uplně pecka, su šťastný, fakt.

Kuba B.: Tak by to řekl, no.

Aleš: Já bych na té poslední nápravě toho vagónu eště přiheftnůl svářečků takové jedno želízko, aby ten vlak byl vyváženější. Trošku to cukalo a nebyl to lůžkáč. Ale hlavně, že vagon byl kuřácký.

Aleši, měla cesta vlakem nějaká negativa?

Aleš: Já bych sa chtěl eště víc otírat o ty holky co chodily v chodbičkách, ale spal sem. Ale jinak to bylo fakt boží.

Dokážete si představit, že byste žili v Einbenthálu?

Aleš: Jasné.

Robert: Já bych tady klidně mohl žit, ale moseli by odjet všeci ti pražáci pryč.

A co by vám tu chybělo?

Robert: Asi nic, tady všecko je.

Aleš: Tož kamarádi by mně tu chyběli.

Kuba N.: Borovička.

Robert: Šak tady je to jak u nás. Dyž jedeš do Šumic nebo nekam na Strání, tak to je ten samý model. Akorát neumím moc rumunsky.

Jak vzpomínáte na začátky kapely?

Aleš: (smích) Ty si myslíš, že si něco pamatuju?

Richard: To je takové jak tá naša písnička. Nepamatuju si vůbec nic, a ne enom to, co bylo včera večer.

Aleš: Tož jako, kluci byli eště takoví pěkní a mladí. Ale jinak to stálo za h*vno.

Jaká byla Vaše první písnička? Vzpomenete si?

Robert: Naša první písnička sa menovala První. Sa tam hrálo tu-du-du-du a hráli sme to právě dycky jako první. Tonda Šmarda tam hrál na piáno, já jsem hrál na bicí, Aleš hrál na kytaru. Pak druhá písnička bylo neco o sebevraždě, nebo tak nějak. Tebevrah sa to menovalo, že ťa někdo zabíjá jakože.

Tak to není moc sebevražda.

Robert: To je tebevražda, ale víc si nepamatuju, nevim. Ale je to na kazetách, vydáme to na CD v roce 2056. Na vinylu to nevydáme, protože naši fanoušci sú socky a nemajú peníze. Takže my kdybysme dělali vinyl, teďka odpovídám za Aleša - Ty v*le, to sa zařídí nejak, to udělajme. Alešu, ale to stojí třicet tisíc. - To je v pohodě, oni si to zaplatíja. Takže vinyl nebude.

Aleš: Tyvole, to sme eště skládali na LSD.

Richard: Proto si nic nepamatuje.

Aleš: Já sem sežral houby, zbytek kapely LSD a hráli jsme tak 18 hodin jednu písničku ve zkušebně pořád dokola. Máme celý záznam.

Kde nabíráte inspiraci na písničky?

Robert: Inspiraci nabírá Aleš Výmola ze života, z běžných situací anebo třeba máš neakú myšlenku a napíšeš si ju. Mňa třeba napadla písnička a refrén je: náš Staňa, to je k*kot, per excelence. To prostě nevíš, proč to tak je, to sa tak prostě v tom mozku pospojuje ty neurony. Když si trénuješ mozek na vymýšlení d*bilit, tak ono už to tak funguje samovolně.

Aleš: Já normálně pracuju, to jako není žádná inspirace, to je pro sluníčkáře. Já su alkoholik. Né, tož já ti to řeknu normálně seriózně. Ideš kolem kriminálu, se svojů cérkú do školky a chodíš tam každý den, vidíš tam ty borce jak tam sú. A pak to normálně přijde do hlavy, a jak jsem dojel z koncertu uplně ožralý, tak už to tam bylo. To nevymýšlím já. Já su enom kanál.

Richard: To je jak Banátský dub. Šak ten text to je přesně to, jak sem ideš: prodírám sa křovinú, skákajúc přes roklinu, hledám malú dědinu.

Aleš: Ty první dvě sloky jsem vymyslel minulý rok ve vlaku, pak Ríša pustí lentilky /Ableton/ a už to je. Jinak čerpáme ze života prostě. To sa jinak nedá. Nemožeš vymyslet hit, to prostě mosí přijít.

Richard: My vlastně možná spíš tak enom nějak sepíšeme ten časoprostor.

Aleš: Hodíme borovičku do jukeboxu a už to jede samo.

Ublížil si Aleš někdy při vystoupení?

Robert: (napodobuje Aleše) Né, já su v pohodě, já jsem si určitě nikdy neublížil, protože já většinú su střízlivý u toho a řídím, takže sa mně nic nestalo vlastně a já su šťastný. Miluju svoju ženu.

Kuba B.: a děcka.

Robert: Ano, ublížil si při koncertě. Měl prsty od krve, rozbitú nohu, omlácené čelo a hrudník od mikrofonu. Když dělal beat o hrudník, to ti tam pak ostane taková mřížka.

Kuba B.: Horší bylo, když to měl na tom čele.

Robert: Ale to zranění sa zjistí až třeba za týden, protože je tak špinavý, že ty jizvy nenajdeš. Proto si třeba cyklisti holíja nohy, protože oni spadnú a jim sa to pak rychlej hojí ty jizvy. A když si Aleš neholí vůbec nic a neumývá, tak pak to zranění prostě není vidět.

Kuba B.: Ale víš, co bylo nejhorší? Když jsme hráli v Brodě na majálesu, tak jak sú pásky na ruku, tak si ho dal Aleš na š*lina. Já jsem šel před ním, a řekl jsem bodyguardovi, který nás půšťal dovnitř: prosimťa, nic si z toho nedělaj, on je blázen. Aleš mu ukazoval toho š*lina s tú páskú a on řekl enom p*ča, já ho zabiju.

Robert: To byla nebezpečná situace, protože on vytáhl š*lína s tou páskou-

Kuba B.: Co bylo horší, během toho koncertu, on sa asi dehydratoval, a jak sa mu to přirození zmenšilo, tak ten pásek spadl. A jak šel ven kúřit, tak už sa nemohl dostat zpátky a ukazoval jim š*lína bez pásku. A takto my trpíme.

Aleš: Jo, a přední zuby mám vyražené od mikrofonu, ale to je v pohodě, to enom tak štípne a hotovo. A pak hlasivky, no. Mockrát.

Richard: A ostrúhané prsty o kytaru.

Aleš: Jinak sa dycky strašně ožeru. A Ríša, ten sa dycky potí. Ten má dycky kapku na nose.

Richard: Mně z toho nekdy škytajú ledviny, protože já sa vyšťavním přes to pocení tak, že ony pak nemajú co čerpat.

Aleš: Je to náročné, protože mosíš zpívat, eště hrát každý takt čtyřikrát rychlejc, protože ti č*ráci to hrajú eště rychlejc, a do toho eště mosím dělat p*čoviny a vypadat u toho dobře. Zatínat břucho, aby nikdo neviděl ten pupek.

Co vaše plány do budoucna? Nechystáte novou desku?

Robert, Kuba N., Kuba B.: smích

Robert: Já bych sa chtěl nechat předělat na holku, ale říkajú mně, že mám moc velká ramena, že bych vypadal jak d*bil. Aleš slíbil, že v září nebude pit. Že má plány. Akorát že když furt piješ, tak si ty plány nepamatuješ.

Kuba B.: Já chcu trávit víc času s děckama.

Měla jsem na mysli plány s kapelou.

Kuba N.: Tato kapela žádné plány nemá.

Aleš: Žádné plány nejsú. Já neplánuju vůbec, nevím jak to majú ostatní, ale když sa na to vys*rem, tak sa na to vys*rem. Když budem pokračovat, tak budem pokračovat.

Robert: Ne, my chceme udělat písničky. Máme písničku Lopenický ninja, Staňa je k*kot per excelence, pak sme udělali Banátský dub, ten jsme hráli vlastně tady. Pak máme novú písničku Prachy sú. Akorát ju mosíme dodělat. Možu ti to zazpívat. Poslůchaj.

Spočítaj mně kolikrát řeknu za den v*le.
Spočítaj mně kolikrát řeknu za den v*le.
Spočítaj mně kolikrát řeknu za den v*le.
Spočítaj mně kolikrát řeknu za den p*čo.

Kuba N.: To bude hit.

Robert: Pak tady mňa napadla písnička ohledně nejakých mojich kamarádů. Jakože

Všeci moji kamarádi mňa tu nechali,
ostal jsem tu sám, bez nohy ležat na poli.

To je z války písnička, to nevim proč máme. Ale pak tu máme písničku o DPH, což je daň z přidané hodnoty.

Narodíš sa bez koruny na tento svět,
všeci ti budú tleskat, pomáhat
farář ti vodů hlavu poleje
a rodné IČO nahlásíš na finančák.

Až ti bůh pošle poslední fakturu,
a na konci bude mírná sleva,
eště ti zbyde neco a večírek
a za zbytek doplatíš DPH.

A refrén je: Ú, prachy sú, ú prachy sú a budú!

Takže to nahrajem tady ty písničky a to bude. To je vyřešené. Uděláme k tomu klip, jak přepadáme banku třeba, nebo něco takového.

Kuba B.: A Zibura tam bude vzadu stát a dívat sa na nás. Protože sme lepší kapela než Láďa Zibura.

Robert: Jo a eště máme vlastně do budúcna plány, že si Aleš nechá seřídit kytaru a kúpí si struny.

Kuba B.: On má totiž strašně vysoký dohmat.

Kuba N.: Protože je mu to uplně jedno.

Plánujete koncerty na podzim?

Robert: Třináctého září hrajeme ve Vlčnově a den na to na Chillifestu v Břeclavi. A pak hrajeme na Kaštanu v Praze, ale to až 25. října.

A co byste chtěli vzkázat fanouškům?

Robert: Komu? (smích) Ať to nepřeháňajú s alkoholem, protože to fakt mění charakter a je to nebezpečné. A potom, aby si šetřili, kdyby si každý fanoušek odložil dvacet korun denně, tak pak nás třeba možú pozvat aj do Brna. A eště bych jim chtěl vzkázat, ať sa opravdu dobře naučíja ty texty, protože my už to moc neumíme.

Aleš: Chtěl bych, aby tam bylo napsané, že čím víc utrpení, tím rychlejc příjde lidské probuzení. A eště víc Babišů a Putinů na vás, aby to bylo rychlejší to probuzení. Ať sme všeci šťastní. To je celé.

Novinky od české komunity v rumunských kopcích můžete sledovat na www.visitbanat.com 

foto: festival Banát, Anežka Gavendová

28.8.2019 | Kristýna Sudková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout