Román francouzského spisovatele Guillauma Mussoa (n. 1974) Dívka z Brooklynu (La fille de Brooklyn, 2016) vypráví příběh Raphaëla Barthélémyho, úspěšného autora detektivních románů, jehož snoubenka Anna zmizí po hádce v přístavním městě Antibes.

Velmi brzy vyjde najevo, že mladá žena byla unesena. Do vyšetřování za proto zapojí i Raphaëlův dobrý přítel a bývalý policista Marc Caradec. Pátrání se ovšem s každou novou indicií komplikuje; ukáže se, že s únosem dívky souvisí dávná série záhadných zločinů, což dvojici samozvaných detektivů zavede až do amerického New Yorku.

Detektiv a autor

Již v předchozích románech Guillaume Musso prokázal vypravěčský talent i schopnost vytvořit neotřelé postavy. Právě nekonvenční duo vyšetřovatelů je hlavní předností díla. Zatímco Raphaël spoléhá na svůj autorský instinkt a za každým důkazem hledá především příběh, Marc je zkušený policista, pro něhož jsou logika a fakta klíčovým prvkem vyšetřování. Obdobně tomu je i v Mussoově románu Byt v Paříži (Un appartement à Paris, 2017), kde se rovněž setkávají dramatik Gaspard a bývalá policistka Madeline, nicméně Rapaël a Marc jsou povahově dosti odlišní.

Pozitivně se jeví i fakt, že život spisovatele zde není příliš romantizován, zatímco zpočátku jemné a přátelské vystupování Marca nám dokazuje, že i policisté mohou být citliví, milující muži. Ani jedna z postav tedy nepůsobí fraškovitě či vyumělkovaně.

Identické sympatie vzbuzuje i Anna, dívka, jež neúnavně a s jistou nonšalancí překonává všechny životní strasti a překážky. I přes nepopiratelný šarm trojice protagonistů se však nejedná o příkladné, dokonalé hrdiny, ale naopak o postavy chybující a podléhající svým emocím. Výše zmíněné ostatně platí i pro postavy vedlejší, a to včetně antagonistů, již nejsou naivně démonizováni. S každou novou kapitolou nás Musso utvrzuje v tom, že ke zločinecké dráze mnohdy vede jen několik špatných rozhodnutí, popřípadě žal a zoufalství.

Ať teď – když jsem se od všeho konečně oprostila – mi dochází, jak mě všechny ty lži postupem času změnily, pokřivily. Stal se ze mě chameleon, neustále na útěku, neustále ve střehu, se schopností vykroutit se ze všech nesnází, ale zároveň tvor úplně vykořeněný, postrádající důvěru a v životě naprosto neukotvený.

Z hlediska struktury díla je Dívka z Brooklynu klasickým detektivním románem, intelektuální hádankou, v níž má i sebemenší detail svůj jasný smysl a kde klíčovou roli sehrává psychologie postav. Jak tomu v Mussoových dílech bývá, jakýmsi ozvláštněním je časté střídání naratologických postupů, které nám umožňuje lépe se vcítit do jiných postav a pochopit jejich úmysly. Změny vypravěčů a fokalizací navíc činí text dynamičtější, díky čemuž čtenář snáze přijme i četné úvahové pasáže o lásce, smrti, úloze tajemství v lidském životě atp.

Paříž vs. New York

Pozitivně se jeví i fakt, že příběh se odehrává nejen ve Francii, ale i ve Spojených státech. Musso, který pobýval v americkém New Yorku, svede dokonale vystihnout rozdíly mezi starým a novým kontinentem, resp. mezi poklidným francouzským venkovem, hektickou Paříží a temperamentním Velkým jablkem. Rozdíly jsou zřetelné i v užitém stylu, případně v jazykových prostředcích; New York je popsán jako dynamické a pulzující město, mozaika klidných i rušných čtvrtí, ve kterých se vypravěč – díky příjemným vzpomínkám – mnohdy cítí o něco uvolněněji než ve Francii, smutku a obavám navzdory. Mezi řádky je tak patrná určitá nostalgie.

Po formální stránce nemá text žádné nedostatky. Próza je čtivá a svěží, a to platí i pro delší reflexivní pasáže; dialogy jsou velmi přirozené a mnohdy doprovázené nenuceným komentářem, vysvětlujícím Evropanům méně známé kulturní reference či rozdíly ve způsobu vyjadřování Pařížanů a Newyorčanů. Zejména pak v kapitolách, jejichž vypravěčem je Raphaël, se můžeme setkat s větším množstvím metafor, přirovnání a fines jazyka obecně. K celkovému dobrému dojmu přispívá i zdařilý překlad Andrey a Daniely Marešových, jenž je s výjimkou dvou tří nejasností prakticky bezchybný.

Teď už byl Marc přesvědčený, že musíme Annu najít. Bylo vidět, že je rozčilený, frustrovaný a netrpělivý, a stejně jako já naprosto vykolejený z nenadálých odboček, kterými se naše pátrání ubíralo.

Románu Dívka z Brooklynu lze vyčíst zejména jeho naivitu v poslední čtvrtině. K rozřešení dochází možná až příliš rychle a s přihlédnutím k celkové atmosféře díla je závěr nadmíru idealistický. Taktéž lze Mussoovi vytknout jakési odchýlení od původních charakteristik postav: přestože Marcovi bylo v dobách policejní služby přezdíváno profesor – a to pro jeho lásku ke klasické literatuře, filmům a hudbě – zhruba od poloviny příběhu připomíná svým drsným vystupováním některé detektivy-antihrdiny z populárních seriálů či severských románů. Jeho občasná ztráta sebekontroly je sice objasněna v závěru knihy, ale i tak jeho ambivalentní chování zůstává matoucí.

Zmíněné výtky však nejsou závažného charakteru a román Dívka z Brooklynu je velmi podařenou prózou. To platí přinejmenším ve srovnání s jinými tituly stejného žánru, kterých je současný francouzský knižní trh plný.

Zdroj fotografií: Albatrosmedia.cz

13.8.2019 | Radek Gabriel Karkovský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout