Princip soutěže je jednoduchý. Soutěžící týmy musí na základě předem oznámeného zadání během 48 hodin napsat, natočit a sestříhat krátký film o délce čtyř až sedmi minut. "V pátek večer si každý tým na zahájení vylosuje svůj žánr, všichni pak dostanou stejnou postavu, větu dialogu a rekvizitu, které musejí ve filmu použít," přibližuje jeden z organizátorů Štěpan Etrych, "jak, to už je na jejich kreativitě. Do nedělního večera ale musejí film odevzdat."

Týmy se mohou registrovat na oficiálních webových stránkách. K samotnému natáčení pak dojde o víkendu od 11. do 13. října. Výherci pak budou slavnostně vyhlášeni následující víkend. Vítězný snímek bude Prahu příští rok reprezentovat na světovém finále, které se uskuteční v Rotterdamu. Pokud uspěje v konkurenci zhruba 130 dalších měst, má možnost dostat se i na prestižní filmový festival v Cannes.

Že to není žádná utopie, ukazují úspěchy českých snímků, kterým se v minulosti na světovém finále dařilo. Snímek Bio Buddy od režisérů Jana Chramosty a Janka Cingroše se umístil před dvěma lety na skvělém druhém místě a do Cannes se skutečně probojoval. Loňský vítěz Den pod psa režiséra Martina Adama pak na letošním finále obdržel ocenění za nejlepší grafiku a nejlepší vizuální efekty.

V minulých ročnících se ve snímcích objevovaly i známé české filmové osobnosti. Mezi nimi nechyběli Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Václav Postránecký či Hana Vagnerová. Soutěž je ale otevřena skutečně pro každého. "Soutěže se může zúčastnit úplně každý, ať už se natáčením živí, má ho jako koníčka nebo studuje filmovou školu. Pro začínající filmaře je to brána do filmového světa, pro zkušené zase test jejich schopností," vysvětluje David J. V. Schöbl, další z organizátorů.

Soutěž 48 Hour Film Project odstartovala v roce 2001 ve Washingtonu. Tenkrát se jí zúčastnil pouze jediný tým. Myšlenka Marka Rupperta, šéfa celosvětové centrály festivalu, se ale rychle začala šířit a dnes se soutěž koná ve více než 130 světových městech. Česká metropole festival hostí od roku 2011.

12.8.2019 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout