Barbara Erskinová v knize střídá pasáže, které vypráví přímo lord Erskine, s úseky, které sledují osudy Ruth. Ta po rozvodu s manželem opustila místo profesorky angličtiny, a nenadále se dozvídá o nemoci svého otce. Ihned se za ním vypraví do Edinburghu, její rodič však záhy umírá a zanechává po sobě dům s velmi zvláštním obyvatelem. Timothy, který se starým pánem v posledních měsících žil a pečoval o něj, je podvodník, kterému jde o získání majetku. Ruth se musí vypořádat s jeho intrikami, zatímco se více a více ponořuje do minulosti své rodiny. Nečeká ovšem, že její pátrání nezůstane bez odezvy a na scéně se objeví i duchové zemřelých.

Přebal knihy. Foto: Martina Cihlářová

Jedním z nich je právě Thomas Erskine, Ruthin pra-pra-pra-pra-pradědeček (ve skutečnosti autorčin), právník a politik, který již za života oplýval schopností vidět duchy a mluvit s nimi. Sám byl nyní, zhruba dvě stě let po své smrti, přivolán k Ruth, která se ponořila do studia jeho života. Ta zprvu ale zásadně odmítá uvěřit tomu, že by s ní mohl přímo komunikovat její předek. Děj se začíná pomalu komplikovat. Čtenář se dozvídá stále více o zajímavém životě lorda Erskina, a při tom sleduje, jak se kolem Ruth stahuje nebezpečí z minulosti i přítomnosti.

Ruth seděla a jako bez dechu zírala na drobný obrázek ve své dlani. Byl na něm mladý muž. Na hlavě měl krátkou bílou paruku , na sobě bleděmodrý plášť a pod krkem krajkové fiží. Ruth miniaturu obrátila, jestli zezadu nebude něco napsané. Nebylo.

- Strom duchů, str. 31

Na knize je velmi znát, s jakou chutí se autorka ponořila do příběhu o své vlastní krvi. Pasáže věnující se Thomasi Erskinovi jsou strhující a vyvolávají potřebu číst stále dál. Oproti tomu kriminální zápletka z přítomnosti občas trochu pokulhává, postavy se ne vždy chovají úplně uvěřitelně. Občas se zdá, jako by něco udělaly jen pro to, aby mohl dobře pokračovat děj odehrávající se v osmnáctém a devatenáctém století. I tak je ale celá kniha velmi čtivá a představuje jednu z příjemných možností, jak strávit část letních dní.

8.8.2019 | Martina Cihlářová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout