Slovo dálava pochází z moravského nářečí a označuje velkou dálku. Přesně o vzdálenost v dokumentu jde. O to, jak daleko k sobě vlastně mají Vít s Gríšou (otec a syn) i přes to, že spolu tráví každý den. A o vzdálenost, která je dělí od dámské části rodiny, která žije v ruském poutním městě. Pro představu, Divějevo je od Brna vzdálené téměř tři tisíce kilometrů.

Snímek poněkud ponuře zachycuje Vítkovu beznaděj, když se jim při protloukání Ruskem nedaří matku s dcerou nikde najít. Gríšovy sarkastické komentáře ji ale trochu vyvažují, a divák se tak stává svědkem bolavé pravdy, u které se ale musí místy zasmát.

„Ty jo, nejhorší na tom je, že se to fakt stalo,“ ozvalo se po skončení projekce v páté řadě a naprosto to vyjadřuje emoce, která si z filmu odnesete. Z Dálavy totiž na první pohled nepoznáte, že jde o dokument. Spíše navozuje atmosféru odlehčeného dramatu, které nutí k přemýšlení a zároveň jakési lítosti nad osudem hlavních hrdinů.

Natáčení probíhalo ve velmi komorních podmínkách, po projekci se o něm rozpovídal režisér Martin Mareček. „V Rusku jsme nemohli natáčet, a tak jsme to řešili přes foťák a jen jsme předstírali, že fotíme. Zvukaře jsme prakticky neměli, Vít s Gríšou nosili mikroporty,“ uvedl a dodal, že film nemusel vůbec vzniknout, jelikož byli na ukrajinsko-ruských hranicích označeni za špehy.

Film u závěrečných titulků doprovází skladba od stejnojmenné kapely, která na LFŠ odehrála koncert v loňském roce. Projekt Julie Ulehly a Arama Bajakiama jsme Vám představili zde. Od listopadu se dokument objeví ve vybraných kinech po celé republice. Pokud budete mít chuť ponořit se do příběhu Vítka a Gríši hlouběji, určitě si jej nenechte ujít.

 Foto: LFŠ

4.8.2019 | Kristýna Sudková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout