Samotné opeře však předcházela první část večera, v němž se střídaly čistě instrumentální francouzské barokní skladby v podání souboru Musica Florea s těmi doprovázenými tancem. Do atmosféry barokní doby diváky vtáhli i samotní hudebníci v dobovém oblečení a s parukami na hlavách, svítící si na své partitury pouze klasickými svíčkami. 

Foto: Libor Sváček

Soubor pyšnící se používáním originálních nástrojů či jejich kopií předvedl slavná barokní díla Jeana-Féry Rebela, Michela Richarda Delalanda nebo Marina Maraise, která diváky nadchla svou taneční rytmikou a hravostí. Sám umělecký vedoucí souboru Martin Štryncl si během představení střihl dvojí roli hudebníka a dirigenta v jedné osobě.

Poté se již natěšení diváci nechali vtáhnout do světa krásných melodií a ladných pohybů, kterým kraluje múza tance Terpsichora, jejíž jméno celé Händelovo dílo nese. Děj opery-baletu přenesl všechny přítomné do chrámu múzy hudby Erató, v němž tančí tři Grácie velebící slávu umění.

Foto: Libor Sváček

Zanedlouho se objevuje i sama Erató (přední česká sopranistka Irena Troupová) a bůh Apollón, který se k nim doslova snesl na bílém oblaku z nebeských výšin. Apollónův altový part, původně zpívaný slavným kastrátem Carestinim, zde skvěle padl mezzosopranistce Dagmar Šaškové.

Na scénu vplouvá i Terpsichora v podání Lenky Kantorové a v majestátním tanci chaconne se připojuje k tančícím Gráciím. Apollón a Eraté obdivují její ladnost a umění a Apollón ji postupně vyzývá, aby svým tancem vyjádřila lehkomyslnou a prudkou zamilovanost či žárlivost. Před očima nám tak vyvstává celá škála emocí, které jsou i přes italský text zpívaných operních partů dobře rozpoznatelné. 

Foto: Libor Sváček

Nechybí ani modře oděné tanečnice-zefírci představující vánky v podání Michaely Bartlové a Barbory Fišerové a družina Erató a Apollóna ztvárněná tanečníky uskupení Hartig Ensemble působícího pod uměleckým vedením choreografky Heleny Kazárové. Závěr představení je velkolepou oslavou všech múzických umění. 

Kromě skvělých tanečních, pěveckých i hudebních čísel, dobových kostýmů či světel svíček, byl unikátním zážitkem i samotný prostor bohatě zdobeného barokního divadla českokrumlovského zámku, které se pyšní titulem jednoho z nejkomplexněji zachovaných barokních divadel na světě. Původní je zde nejen divadelní budova, ale i kulisy, hlediště, orchestřiště, jevištní technika a stovky divadelních kostýmů, dekorací či libret. A právě blesková výměna historických kulis přímo před zraky diváků byla během představení velmi ojedinělým zážitkem.  

Foto: Libor Sváček

Vše dohromady tak vytvořilo jedinečnou atmosféru barokního večera a vysloužilo si bouřlivý potlesk a dlouho neustávající ovace ve stoje, které historickým divadlem doslova otřásaly.

Úvodní foto: Libor Sváček

26.7.2019 | Andrea Morkusová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout