Uzly a pomeranče jsou jako Kachyňova žižkovská romance bez atmosféry. Tvůrci svým mladým protagonistům nerozumí

Uzly a pomeranče jsou jako Kachyňova žižkovská romance bez atmosféry. Tvůrci svým mladým protagonistům nerozumí50%

Německou literární cenou ověnčený román Ivy Procházkové Uzly a pomeranče převedla autorka spolu se svým manželem, režisérem Ivanem Pokorným do filmové podoby, která ve čtvrtek vstupuje do kin.

Manželský pár – režisér Ivan Pokorný a spisovatelka Iva Procházková – už počtvrté spojil své síly a natočil další společný snímek. Jejich nejnovější počin Uzly a pomeranče vychází z autorčiny stejnojmenné literární předlohy. Osm let starý text byl nominován na Magnesii Literu 2012 v kategorii kniha pro děti a mládež, u sousedů v Německu si román vysloužil ocenění Luchs.

Předčasně vyspělý Darek (Tomáš Dalecký) a jeho mladší sestra trpící Downovým syndromem přišli o matku, jejich slabošský otec (Stanislav Majer) pár měsíců později o práci ve sklárně, a tak využije nabídky německého kamaráda chovat koně na svém rozsáhlém pozemku.

Téměř čtrnáctiletý Darek se kromě fatální ztráty potýká mimo jiné se šikanou ze strany klackovitého spolužáka, s první láskou, kterou je nedostižná, o rok starší kamarádka Hanka (Emilie Neumeister), nebo se vzdorem vůči potenciální maceše Martě v podání Ewy Farné.

Oceňovanou prózu převedla dvojice do filmové podoby s drobnými úpravami v dialozích a změnou dějiště z Jesenicka na Frýdlantský výběžek, tedy pomezí Čech, Polska a Německa. Ráz knížky, jež citlivým způsobem čtenářům předávala nadčasový příběh o problémech dospívání a vyrovnání se se záležitostmi, které nemůžeme zvrátit, se do filmové adaptace podařilo převést jen zpola.

Autorčino jemné vykreslení psychologie nezletilých protagonistů se na plátně proměnilo ve mdlé charaktery, které svým provedením příliš neoslní. Výjimkou je překvapivě nenucená Farna, pro níž to byla mimo natáčení hudebních klipů vůbec první zkušenost v celovečerním snímku. Majer deprimovaného rodiče ztvárnil obstojně. Dalecký, jehož může znát publikum Městského divadla Brno hned z pěti inscenací, coby filmový debutant amatérsky přehrával.  

Ewa Farna ve snímku Uzly a pomeranče. Foto: © Andreas Wänschirs, archiv Bontonfilm

Vyjmenované motivy nejsou nepodobné poetickému snímku Lásky mezi kapkami deště, i zde figuruje téma úmrtí matky, prvního zapálení lýtek, úpadku otce a nepřátelství potomků s jeho novou partnerkou. Námět Procházkové ale na rozdíl od čtyřicet let starého filmu postrádá onu nevyřčenou melancholickou a zároveň tesknou náladu, kterou Kachyňovo zásadní dílo dodnes přitahuje diváky. A nepomohla jim k tomu ani do očí bijící napodobenina scény s odhalenými ňadry „milenky v cylindru“.

Tvůrci Uzlů a pomerančů se evidentně snažili o vzkříšení filmu pro mládež, kterým jsme za minulého režimu byli proslavení – tímto záměrem se navíc na premiéře ani netajili. Jejich teenageři však žijí v jakémsi vysněném a místy nereálném vesmíru, kde sotva zavadili o moderní technologie, což jen dokazuje, jak daleko jsou režisér se scenáristkou pochopení nastupující generace.  

Foto: © Petr Bednář, archiv Bontonfilm

Názor informuji.cz: 50%

Kdy a kde dávají film: Uzly a pomeranče

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Podobné filmy

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!