Tým Luhovaného Vincenta ví, co Luhačovice v parnu potřebují, a program se jim letos podařilo skvěle zkombinovat. Celý festival sází na alternativní vystoupení, které by v kombinaci s konzervativním lázeňským prostředím sice mohly vyvolat lehké rozpaky, zároveň se ale všechno nese v tak uvolněné atmosféře, že na ně není prostor ani čas.

Jedním ze vzorových příkladů mohla být performance Juliany Höschlové u Ottovky, jež působila coby oslava znovuobnovení zdejšího lázeňského pramene. Během pátečního a sobotního odpoledne zazpívala hity jako Dancing Queen nebo Like A Virgin a publikum ji v tom nenechalo samotnou. Čtyři mikrofony, čtyři a více různých hlasů na každou píseň. Její vystoupení představovalo tři hodiny občas falešného zpěvu kousek od srdce lázní.

Juliana Höschlová zpívá hity z devadesátek. Foto: Vít Baranec

Spadnout, vstát a znovu spadnout. „Ty jo, to bylo fakt silné. Skoro brečím,“ ozvalo se asi minutu po konci tanečního vystoupení izraelského dua vedle mě. Třicetiminutová performance The Falling Point Of View tanečnice Chen Nadler a hudebníka Daniela Motola byla bohatá na vizuální prvky, které se opakovaly jako ve smyčce. Šlo o koloběh pádů, vodopád emocí, propojení lidí a přírody.

Performance Chen Nadler u Ottovky. Foto: Vít Baranec

Uprostřed lázeňského náměstí bylo o něco později z megafonu slyšet vábení do prostor Společenského domu, za pět minut se tu měl představit Viktor Černický s projektem PLI. Jeho performance balancovala na pomezí cirkusu a tance, neobsahovala žádnou hudbu, pouze dvacet dva konferenčních židlí a jednoho člověka. Co s nimi během čtyřiceti minut dokázal, mírně popřelo zákony gravitace.

Projekt PLI Viktora Černického. Foto: Vít Baranec

Tři basy piv a dvě stovky, když si ho vyliješ na hlavu

Při páteční komentované prohlídce čtveřice instalací v prostoru lázní vyhlížela hosty umělecká skupina Rafani. Během performance, která by se možná dala nazvat až sociálním experimentem, rozdávali její členové náhodným kolemjdoucím pivo v lahvích bez etiket. „A nechcete si ho vylít na hlavu? Za dvě stovky?“ Vybrat jste si mohli jednoznačně podle festivalového motta, takže buď/anebo. Dva z obdarovaných do toho šli, třetí se to snažil usmlouvat na pětistovku.

Co v ulicích Luhačovic zůstává i po Vincentově konci, je zvuková mapa. Město protíná dohromady pět tras, na nichž mohou návštěvníci poznat nejen architekturu či prameny, ale i příběhy historických osobností, které jsou s největšími moravskými lázněmi spjaté. Nejde však o klasický průchod městem s výkladem od průvodce. Když si v některém z informačních center půjčíte mp3 přehrávač, případně si audio soubory stáhnete, a popadnete mapu, můžete město prozkoumat trochu jinak – bez nudného výkladu s historickými fakty, zato s krátkými rozhlasovými hrami u každého zastavení.

Foto: Vít Baranec

3.7.2019 | Kristýna Sudková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout