Po neobvyklém uvedení mužem oblečeném v hávu v barvách britské vlajky se krátce po ohlášené deváté hodině na podium O2 areny přesunulo jedenáct hudebníků v čele s Markem Knopflerem. Britský hudebník s částečně maďarskými kořeny byl obklopen multiinstrumentalisty, kteří mu pomohli ukázat, že zpěvák a kytarista neztratil nic ze své ryzí lásky k hudbě, která se mu daří perfektně přenést i na několikatisícové obecenstvo.

Už počáteční Why Aye Man připravilo diváky na to, co je bude během dvouhodinové rockové show čekat: pomalé vstupování do písně, Knopflerův klidný zpěv, vygradovaná souhra nástrojů, štědrá sóla na nejrůznější nástroje od houslí přes jazzový klavír, saxofon, trumpetu až po pronikavou kytaru v režii hvězdy večera. Písně s častými prvky folku až folkloru střídaly ty rockovější i některé hity z repertoáru Dire Straits.

Písně povětšinou přicházely jedna za druhou, ústily v improvizace, které však svou pestrostí bavily a přímo navazovaly na otevírání nových skladeb. V druhé půlce večera se však Mark Knopfler několikrát zastavil, posadil a povyprávěl nadšenému publiku příběh. Příběh o tom, jak byl v Praze už jako mladý kluk a jak, i když je teď starý, stále miluje hraní pro lidi. A příběh o tom, jak stopoval (používal pro to v anglické větě české sloveso) v zimě po Anglii a složil o tom Matchstick Man. Přestože zřejmě příběh vypráví stejně na různých koncertech, působí přirozeně, jako by Knopfler promlouval k příteli u sklenice Guinessa.

Na koncertě zaznělo množství ne všem až tak známých sólových písní, které však díky silné melodii a skvělému nástrojovému doprovodu dokázaly i tak oslovit. Kromě nich Mark Knopfler nevynechal ani některé hity Dire Straits jako Romeo and Juliet a Your Latest Trick s typickým saxofonovým riffem. Na závěr, po diváckém nekompromisně naléhavém potlesku, pak přidal i Money for Nothing, a když ani to nestačilo, rozloučil se poklidnou instrumentální Going. 

Zpěvák a kytarista, který letos v srpnu oslaví 70. narozeniny, tak do Prahy přivezl zkrátka hezký koncert. Jeho hlas sice stárne, ale jeho charakteristické hloubce a přecházení do téměř mluveného slova nevadí ani občasného ujetí z melodické linky do mírně falešného tónu. Knopflerův projev je jednoznačně upřímný, sálá z něj pokora a smíření.

Když se k němu přičte skvělý výkon doprovodných muzikantů, zejména energického houslisty, flétnisty a kytaristy Johna McCuskera, ale i ostatních z jedenácti hudebníků, vznikl kvalitní koncert, který si rozhodně téměř plnou O2 arenu zasloužil. Vytknout by se mu dalo snad jen až moc dlouhé představení kapely a málo energický Knopflerův projev, s nímž by však přišel o svou přirozenost a pohodovou atmosféru.

Foto: Rolling Stone

27.6.2019 | Eva Ticháková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout