Shaun Tan je světoznámý malíř, ilustrátor a tvůrce autorských knih. Proslul zejména grafickým románem beze slov Nový svět a animovanou adaptací svého díla Ztracená věc. Ve své práci obvykle zobrazuje dystopické nebo snové krajiny, kde se jeho postavy často vyrovnávají s neobvyklou situací, která je vychýlila ze zaběhané rutiny.

“Kdo by si dnes dokázal představit naše město bez těchhle nádherných bytostí?“ Z povídky o obrovských šnecích. Foto archiv Martina Cihlářová

I v Příbězích z vnitřního města se setkáváme se znepokojivými událostmi nutícími k zamyšlení. Kniha obsahuje pětadvacet povídek, z nichž tři jsou ve volných verších. Jak je u Shauna Tana zvykem, nedílnou součástí vyprávění jsou barevné ilustrace. Jejich originály jsou ve většině případů olejomalby středního formátu, ke kterým si autor samozřejmě dělal přípravné skici, či dokonce malá dioramata, aby co nejvěrněji zachytil požadovanou scénu.

“Jsme nesmírně stydliví, hned se cítíme trapně a po vzoru tygra chceme většinou vypadat tak úctyhodně, jak to jen jde, především na veřejnosti.“ Z příběhu o tygrech. Foto archiv Martina Cihlářová

V každém z textů se vyskytuje jeden konkrétní druh zvířete, jako je například pes, motýl, jak, ovce či kůň. Podle toho je vtipně pojatý i rejstřík. Jednotlivé povídky jsou zastoupeny siluetami hlavních protagonistů, kteří v sobě mají číslo příslušné strany, kde jejich příběh začíná.

“V nějakém jiném vesmíru […] to klidně mohli být papoušci, kteří by budovali velké technologické říše a jako mazlíčky chovali primáty...“ Z textu o papoušcích. Foto archiv Martina Cihlářová

Hlavním poselstvím celé knihy je ukázat, jak někdy zvláštně (a špatně) zacházíme se zvířaty, a tím i sami se sebou. Na jedné straně ze zvířat děláme předměty (dobytek, ryby aj.), na straně druhé jim přičítáme lidské vlastnosti a pocity, a nejsme schopni přiznat, že mohou cítit jinak, či vnímat i věci, kterých my sami nejsme schopni. 

„Ale zatímco lidé jsou náchylní k panice a zoufalství, holubi nikoli. Holubi vidí dál.“

- Shaun Tan: Příběhy z vnitřního města, str. 203

Přesto většina lidí touží po kontaktu s ostatními živými tvory, a stále nějakým způsobem vnímá pouto, které k nim má. Tím zde vzniká nosný paradox, který umožňuje zviditelnit lidské chování, jeho příčiny a dopady, a zároveň dát prostor fantazii. Co by se stalo, kdyby si medvědi najali právníky? Kdyby se vážení členové rady proměnili v žáby? Kdybychom kosatku umístili na oblohu?
Nahlédnete-li do Příběhů z vnitřního města, získáte nejen odpovědi na tyto otázky.

Obálka knihy. Foto archiv Martina Cihlářová

27.6.2019 | Martina Cihlářová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout