Kraftwerk přes skororůžové brýle a jedenáct zpěvaček na koncertu svobody. Druhý den na Metronome se nesl ve znamení nostalgie

Kraftwerk přes skororůžové brýle a jedenáct zpěvaček na koncertu svobody. Druhý den na Metronome se nesl ve znamení nostalgie60%

Jediné dopoledne měli návštěvníci letošního Metronome festivalu na to, aby se vzpamatovali z pátečního večera nabitého hvězdami jako Morcheeba a Liam Gallagher. Od sobotního odpoledne je totiž v pražské Stromovce čekala další nálož hudby v podobě garážového rocku od Primal Scream nebo legendárních Kraftwerk s 3D show.

Jako by se historie opakovala. I v sobotu odpoledne se začali za holešovické výstaviště scházet lidé, aby zahájili letní festivalovou sezónu. A stejně jako v pátek, i tentokrát se scházeli postupně. Od druhé hodiny tak měli ti nejnedočkavější dostatek místa k tanci i zpěvu, a pokud by chtěli, i na parkurovému skákání. Jedinou výjimkou bylo to, že u vchodu dostali 3D brýle a měli jediný úkol, neztratit je až do jedenácti hodin.

Fronty už se tentokrát ale netvořily. Všichni měli své pásky vyměněné a dobité, takže jen zbývalo koupit si oblíbený nápoj a nechat se unášet hudbou, například od skupiny Jungle, jejíž hudba přímo vybízela k pomalému pohupování s drinkem v ruce. Na hlavním pódiu se objevilo sedm hudebníků v pískových kostýmech a od začátku do konce předávali svým příznivcům uvolněnou náladu. Jedna píseň pozvolna přecházela v druhou, od Casia po Cherry, a společně se měnily v hodinovou soulovou lyrickou báseň.

Jungle

Poté už ale byl čas změnit místo i hudební styl a přesunout se k druhému největšímu pódiu, kde začínala hrát Anna Calvi. Zvučný hlas britské kytaristky se nesl celým areálem. O to víc byli diváci překvapeni, když došli blíž a zjistili, že riffy i řev se nese z úst mladé a vzrůstem velmi malé dámy v červené halence a černých kalhotách. Ačkoli se její útlá postava téměř vešla za kytaru, kterou svírala v rukách, nenechala nikoho na pochybách, že pódium je její.

Pokud už ale měli návštěvníci dost stále těsnějších prostor před velkými pódii, mohli okusit i jednu z menších stagí, které se skrývaly v okolních budovách. V jedné z nich, obklopená výstavou obrazů, vystoupila i trojice mladých žen. V jejich čele stála česko-vietnamská zpěvačka Viah, kterou mohou hudební fanoušci znát i ze skupiny AquaBabes.

Pro ty, kdo viděli tuto mladou zpěvačku poprvé, ale mohla být její vizuálně poutavá show naprostým zjevením. Od líbivého popu se totiž společně s vokalistkami přesunula k elektropopu, který dokázala spojit s precizně nacvičený scénickým tancem. A okouzlila tak přítomné zvědavce, které už omrzela hlavní část programu.

Nostalgie na druhou

Od zpěvaček se pak návštěvníci festivalu mohli opět přesunout ke zpěvačkám, konkrétně jedenácti, a jejich společnému koncertu Hlasy svobody. Ten byl v podstatě průřezem minulých třiceti let na české dámské hudební scéně. Tomu odpovídal i černobílý filtr na obrazovkách doplněný českou trikolórou a záběry z dob sametové revoluce.

Lenka Filipová

Na pódiu, jedna za druhou, se tak vystřídaly Ille, Barbora Poláková, Emma Smetana, Lenka Nová, Monika Naceva, Charlotte, Kais Brown, Never Sol, Lenka Filipová, Žofie Dares a Tereza Černochová. Každá z nich vybrala jednu píseň ze svého reportoáru, každá přivedla jiný hudební styl i své pojetí koncertu. Chvíli tak z repráků znělo Poď si, které se náhle proměnilo ve Všechno nejlepší. "Nemá tady někdo narozeniny? Já ano a nerada slavím sama," uvedla svou píseň Nová.

Výjimkou byla Lenka Filipová, která také jediná ke svému vystoupení nepřizvala kapelu. V obyčejné bílé mikině a riflích si sedla na židli s kytarou na klíně a řekla: "Jako jediná mám možnost zahrát tady dvě věci, asi protože holky z produkce chtěly Zamilovanou."

"Nejdříve vám tak zahraju právě ji. Písničku, která mi dodala nechtěnou image," dodala s úsměvem. A jakmile zazněla první slova (nejdříve ve francouzštině a poté v češtině) Zamilované, patřilo jí celé publikum, na generace a pohlaví nehledě. Po ní následovala ještě výrazněji rockově laděná Víra a naděje.

Nostalgická nálada pokračovala i na vedlejší stagi, kde vystoupila kapela s jediným zakládajícím členem. Zpěvák Bobby Gillespie, který jediný ještě pamatuje doby, kdy Primal Scream hráli taneční hity, přišel na pódium v růžovém obleku s růžovou košilí.

Primal Scream

Po celou dobu se tvářil trochu nepříjemně a odtažitě, s fanoušky komunikoval jen málo. Zejména starší část publika si ale vystoupení užívala. Tančila, skákala a zpívala společně se svými idoly, ať už hráli garážový rock nebo dvě hitovky z osmdesátých let. V polovině koncertu ale začali lidé pomali přecházet k největší stagi a čekali na hlavní hvězdu večera.

12345678

Německé skupině Kraftwerk, průkopníkům elektronické hudby, stačily jen čtyři osvícené stolky, tři obrazovky a černobílé kostičkové kostýmy. Vše ostatní za ně zařídily jejich zkušenosti a výjimečná vizuální show. Teď totiž nadešel čas na malé červené papírové pouzdro s 3D brýlemi, které už odpoledne každý dostal u vstupu. Díky nim totiž byli Kraftwerk spíše skvělou podívanou, než jedinečným hudebním vystoupením.

Přes ně totiž diváci neviděli jen čtyři zasloužilé hudebníky, ale i čísla, která jakom by se míhala přímo kolem nich. Auta, která jezdila kousek od jejich hlav. Nebo ufo, které přistálo do centra Prahy. Bohužel právě tohle vystoupení bylo tak neobvyklé, že rozdělilo publikum na dva tábory. Na ty, kteří si staré dobré Kraftwerk nemohli vynachválit a zběsile tancovali v tisícovém davu a na ty, jejichž názor nejlépe vystihne věta jednoho z účastníků: "Je to bída, ale když jsem si za to zaplatil, tak tady vydržím.

Do teplé letní noci ale po dvou vyčerpávajících dnech odcházel spokojený snad každý. Buď s jedinečným pocitem po nezapomenutelné show klasiků elektrické hudby, nebo se sluchátky v uších, které mu připomínaly trochu starší vzpomínku na věčně nerudného Liama Gallaghera.

Foto: Marián Juskanin

Názor informuji.cz: 60%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!