Mimozemští uprchlíci ovládli ostrov Štvanice. Jedinečná imerzivní inscenace má vše, jen ne pořádný konec

Mimozemští uprchlíci ovládli ostrov Štvanice. Jedinečná imerzivní inscenace má vše, jen ne pořádný konec70%

Velkolepé alternativní představení v Praze, CampQ – silná divadelní reakce na uprchlickou krizi, které se odehrává za vilou Štvanice, je paradoxně nejsilnější ve svých intimních okamžicích. Divák má v této imerzivní inscenaci šest hodin k přemýšlení nad mimozemskou paralelou k uprchlickým táborům. Téměř po celou svou délku dokáže CampQ diváky vtáhnout do poutavého děje, jen v závěru ve velkých davových scénách naprosto selhává.

Před dvěma lety Zemi zasáhla uprchlická vlna z vesmíru. Do Čech přistáli mimozemšťani uprchlíci z planet, na kterých už se nedalo žít. Lidé je pochytali a zavřeli do uprchlických/adaptačních táborů, kde se měli učit naší řeč a zvyklosti. Nyní nastává první den otevřených dveří v tomto táboře, CampuQ, a první zástupci veřejnosti se mohou setkat tváří v tvář s neznámými civilizacemi a pomocí hlasování rozhodnout, kteří tři mimozemšťani už jsou dostatečně přizpůsobiví, aby byli vpuštěni mezi nás.

Koprodukce divadla Letí, Tygra v tísni a Jihočeského divadla dala vzniknout unikátní, téměř šestihodinové inscenaci Camp Q. Na ostrově za vilou Štvanice vyrostl z upravených stavebních buněk jedinečný prostor pro jedinečné imerzivní představení.

Čtenáři neznalí imerzivního divadla jistě ocení krátké vysvětlení: pojem označuje divadelní inscenace odehrávající se ve vymezeném prostoru, který je zaplněn herci, představující jednotlivé postavy, a diváky. Není v něm pevně stanovené hlediště a jeviště. Diváci se po prostoru volně pohybují a skládají si dohromady situace, kterými jsou svědky, v příběh. Nemusí pouze sledovat interakce mezi postavami, ale mohou navazovat kontakty a osobně se všemi postavami komunikovat.

Každý divák zažívá své jedinečné představení. Imerzivní divadla vždy obsahují nebezpečí, že divák bude mít smůlu a chytne se některé z méně zajímavých linek příběhu. CampQ má ovšem většinu příběhových linií velmi strhujících a daří se mu lákat diváky na zásadní momenty, které jsou pro pochopení celé hry důležité.

Interakce s mimozemšťanem. Foto: Jan Hromádko

V době, kdy téma migrace rozděluje společnost na nesmiřitelné tábory, přichází CampQ se skvěle vymyšlenou paralelou, která nabízí návštěvníkům si na celou věc vytvořit úplně nový úhel pohledu. V CampuQ se setkává se čtyřmi vesmírnými civilizacemi, na které si díky šikovnému nápadu s hlasováním snaží udělat názor. Divák se tak často přistihne při strachu, že by si je příliš vyspělý druh mohl podmanit nebo že by se jiný druh mohl nekontrolovatelně rozšířit a podobně.

Je osvěžující, že kromě strhujícího příběhu, plného nevyřízených účtů a intrik jednotlivých mimozemšťanů mezi sebou, nabízí inscenace i kritiku našeho nadřazeného přístupu k uprchlíkům. Velká škoda je, že celkové poselství inscenace, které je pro současnou společnost přínosné (i když nepříliš originální), bohužel zaniká v pokusech o velkolepé závěrečné scény.

Z představení Camp. Foto: Jan Hromádko

Nelze nesložit poklonu za práci čtveřici režisérů Martině Schlegelové, Ivu Kristianu Kubákovi, Petru Haškovi a Tomáši Loužnému za to, že se jim podařilo dramaticky vystavět nadměrný kolos o šesti hodinách a více jak šesti desítkách postav takovým způsobem, že diváci zapomínají na reálný svět a vžívají se do problémů fiktivních mimozemských kmenů, kteří se už po dva roky nemohou hnout zpoza zdí tábora. Velký díl na tom má i početný herecký soubor, co nepřetržitě a věrně po celou dobu vdechoval život imaginárním postavám a interagoval s obecenstvem.

Stejně jako jsou rozdílné povahy mimozemských kmenů, jsou odlišné i jejich ubikace a celková vizáž, na které pracovalo devět scénografů a kostymérů. Rozhodně se vyplatí využít příležitosti navštívit scénu CampuQ i mimo představení v rámci Pražského Quadriennale a ponořit se do objevování zákoutí tábora (tajná laboratoř, květinová zahrada a další místa), na která není během hry mnoho času.

Jedinečná scénografie CampuQ. Foto: archiv CAMPQ

Jedinou chybou celého projektu je poslední hodina, ve které má začít epická akce, jež má dovést celé představení ke katarzi. Celé finále je ale hrozně těžkopádné a působí, jako by se autoři snažili “tahat čas”.

Příliš dlouhá je i prodleva mezi začátkem dramatických událostí poslední hodiny a samotným závěrem, při kterém se tvůrci snaží neúspěšně přimět dav 200 diváků ke kooperaci a následně vrství zbytečné množství dějových zvratů – zoufalá potřeba uzavřít všechny dějové linky. Působí to tak strojeně a nereálně, že to zcela rozbije předchozích pět hodin budovanou atmosféru. Konci chybí nějaký větší vizuální efekt, jaký by si do té doby velkolepé představení zasloužilo, a možná i lepší technické řešení závěrečné promluvy mimozemšťanů, které není dobře rozumět.

CampQ se přesto řadí mezi zajímavější divadelní události současného divadla a stojí za to si jej prožít buď v Praze, nebo později v Českých Budějovicích.

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Místo konání: Vila Štvanice

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!