Pražská „lumpenkavárna" má celkem napilno - ke snídani si dává jedině kvalitní tisk, přes den honem na demošku proti Babišovi, a večer třeba i trocha té bisexuální lásky. Přesto ale pravdoláskaři nezažívají pocity štěstí - společnost totiž nevzkvétá, lidé hloupnou, kapitalismus selhal, z ústavy se stává toaletní papír... a kdo za to může? Přece ti darební komunisti!

Foto: MH_project

Jak ale otevřít lidem oči? Pomůže třeba vykřikovat svůj názor do světa, dokud jej ostatní nepřijmou jako pravdu? Možná budou poslouchat, když si vezmou rukojmí. A tak se herci Divadla Maso radikalizovali a na půdě experimentálního prostoru NoD vyhlásili vlastní republiku demokraciáda - a její „svobodní" občané jsou jejich rukojmí.

Make love great again

Herci Divadla Maso Kryštof Bartoš (v alternaci Vladimír Pokorný), Jindřiška Dudziaková, Magdalena Kuntová a Vojtěch Vodochodský vystupují sami za sebe, představují se divákům jako vášniví demonstranti, kteří už mají dost politické netransparentnosti a v lidech zakořeněného pocitu malosti.

Na záchranu české společnosti je už pozdě, proto si tato parta radikálních divadelníků nastolí své vlastní (pofidérní) zákony v nově anektovaném jevišti. Zde je povolena konzumace pouze kvalitních médií, oslava veganství a hlavně správná příprava espressa. Co se ovšem jeví zpočátku jako svobodná a láskyplná zemička, byť vzniklá z teroristické organizace, se postupně zvrhne v tyranii všech. Tak jako selhal komunismus, selhává i demokracie.

Foto: MH_project

Na Veselovskýho mám docela crush

Všechno, co v nás zkurvili komunisti začíná jako výzva „děkujeme, odejděte", záhy hned přechází do ironického „neděkujem a ruce vzhůru, nebo budeme střílet". Představení skutečně není protestem, ale jednou velkou satirou, plnou nekorektního humoru. Na nikom nenechá nit suchou - uprchlících, masožravcích, teroristech, sluníčkářích i na kultu Václava Havla. A ze všeho nejvíce střílí do vlastních řad - do angažovaných umělců, bojující svými protestsongy, slogany se srdíčky a mravokárnými projevy. Vše v nadsázce a nekončící ironické hře.

Nečekejte ovšem, že představení odpovídá na otázku, která se nabízí - co všechno komunisti spáchali a páchají na naší společnosti. To je pouze jeden z mnoha výkřiků, které v představení vyznívají do ztracena. Hra ovšem velmi dobře a škodolibě útočí na povrchnost frází a pokrytectví, kterým je nasáklá každá (nejen) politická debata. V tom tkví její zásadní kouzlo - každá scénka je zesměšněním a parodií sebe sama a nastavuje zrcadlo tak trochu každému z nás.

Foto: MH_project

Pravá demokracie podle nás stojí na hlubokém uvědomění, že každý z nás je svým způsobem idiot.

režisér a spoluautor Adam Skala

Roztříštěná společnost a současná politická krize je předmětem zájmu stále častěji v nově vznikajících inscenacích - například Švandovo divadlo v minulém roce uvedlo alegoričtější pojetí souboje pražské kavárny a vesnické hospody v Kauze pražské kavárny.

Jedno je jim všem společné - chaos, vyplývající z přehlceného veřejného prostoru. Jen pozor, aby z té reálné demokracie nezbyla jen kůlnička na dříví, jako právě v NoDu při premiéře Všechno, co v nás zkurvili komunisti.

Foto: MH_project

5.6.2019 | Tamara Pancíř Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout