Nejnovější články » Filmové novinky
Antikrist v podání Larse von Triera
19.1.2010, Lenka
Snímek Antikrist byl představen minulý rok na festivalu v Cannes a v našich kinech se promítá již od konce listopadu. Od té doby zaplavily média i internet naprosto odlišné kritiky a laická i odborná veřejnost se nekompromisně rozdělila na dva tábory. Já jsem si na tento film troufla až před několika dny a jelikož ani mě nedá klidného spánku, dovolím si ještě jedno ohlédnutí za posledním filmem podivína či génia Larse von Triera.
Kostru filmu tvoří manželský pár, což jsou v podstatě jediné dvě postavy celého filmu, pro které režisér tentokrát vybral Willema Dafoe a Charlotte Gainsbourg. Během jejich vášnivého milostného aktu vypadne jejich syn z okna a tato bolestná ztráta postupně na povrch začne odhalovat jinak skryté a do stereotypu zabalené rozdíly, nevyjasněné křivdy i přehlížené problémy manželského páru. S bolestnou situací se vyrovnávají po svém a během tohoto procesu je oba postupně poznáváme, stejně jako i oni sebe navzájem.
Manžel jako úspěšný psycholog a silný muž se pevně ujímá situace a rozhodne se své zhroucené ženě pomoci, odváží ji na jejich chatu v lesích s poetickým názvem Ráj. Uprostřed syrové přírody nám Trier dává nahlédnout boji protikladů, které ukazuje ve více rovinách. Mužská racionalita versus ženské senzitivita. Na jedné straně křehká, záhadná a nevyzpytatelná lidská duše a na straně druhé až násilné moderní psychologické metody jako moderní všelék. Chaos proti řádu.
Moji pozornost také upoutalo, jak Trier vykreslil ženskou postavu. Oproti postavě mužské, která jedná a přemýšlí logicky a nijak nepřekračuje naše stereotypní představy, vykreslil Trier ženu citlivou, vnímavou, zároveň ale i labilní. Žena ztvárňuje cosi záhadného, nečekaného a nevyzpytatelného. „Plačící žena je lstivá žena“. Žena jako čarodějnice a nositelka zla, právě prostřednictvím ženské postavy se dostáváme až na surové dno problému. Žena, navzdory pokrokům naší civilizace, jako utlačovaná a toužící se vzepřít.
Antikrist je členěn do kapitol nazvané Žal, Bolest, Zoufalství. Kapitoly jsou doplněny o prolog a epilog, které tvoří zpomalené záběry doprovázené hudbou G. F. Händela. Během filmu se setkáváme s mluvícími zvířaty, kterými se Trier inspiroval na jeho šamanských cestách, s náboženskými symboly, ale i s velmi syrovými a pornografickými obrazy. Nic z toho není ale samoúčelné a v celkovém dojmu působí vyrovnaně a uceleně. Každopádně tento kontrast dělá z Antikrista po obsahové i obrazové stránce kontraverzní dílo, které provokuje své diváky, které neposkytuje jednoznačné odpovědi, které dává mnoho námětů k zamyšlení.
Kde Antikrista promítají a na trailer se můžete podívat zde.