Osmnáct pod nulou: Název nového thrilleru Stefana Ahnhema je předzvěstí mrazivého děje

Osmnáct pod nulou: Název nového thrilleru Stefana Ahnhema je předzvěstí mrazivého děje75%

Švédskému autorovi se i do třetice podařilo přijít s kvalitním thrillerem spojujícím nepřetržité napětí a promyšlený děj až do poslední strany. I přes vedlejší dějové linky do sebe všechny dílky skládačky zapadají a vytváří brilantní příběh s řadou zvratů.

V autě, které sjelo z mola v přístavu, najdou mrtvého muže, jednoho z nejbohatších podnikatelů ve Švédsku. Mohlo by se to zdát jako obyčejný případ, kdyby při důkladnější prohlídce těla patolog Copánek nezjistil, že bylo už před dvěma měsíci zmraženo. Jeden z bankéřů dokonce tvrdí, že oběť viděl ještě před dvěma dny naživu. Vypadá to, že je Fabian Risk se svými kolegy na stopě vrahovi, který krade obětem totožnost, a to nebude jediná věc, která je až příliš neobvyklá.  

Nehledá se pouze vrah oběti z přístavu. Dánská detektivka Dunja pátrá po skupince, která si násilí a vraždění natáčí na mobilní telefony a šíří na internetu. Kromě vyšetřování se dozvídáme i něco o rodinné situaci manželů Riskových, kteří úplně nezvládají své dospívající děti. Pro obzvláštnění a zpestření knihy přidává Ahnhem do děje i nějaké to mystično a tajemno

Kleště, které držela v ruce, tam vůbec neměly co dělat, ale přesto je svírala. Kde k nim přišla?  

I ve třetím díle se setkáváme s postavami z posledních dvou knih, což ale není žádnou překážkou ani pro čtenáře, kteří předchozí díly nečetli. Ahnhem události předešlých knih zmiňuje jen okrajově a soustředí se především na to nejpodstatnější. Nejde tady pouze o vyšetřování vražd, detailně můžeme pozorovat i psychologii jednotlivých postav a důvody, které je vedly k jejich rozhodnutím.  

Děj se rozbíhá rychle, nabírá na obrátkách s každou kapitolou a pětisetstránkový rozsah negativním aspektem knihy rozhodně není. Ahnhemovi se nedá upřít jeho originální nápad a práce s neobvyklým psychologickým obrazem vraha. Tady se dostáváme k největší slabině knihy. V jistých momentech se zdá být až příliš nerealistická, autor chtěl nejspíš udržet neustálou pozornost čtenáře, a tak do děje občas zakomponoval nepravděpodobné dějové zvraty.  

A pak otázka, která zastiňovala všechny ostatní: Proč ho nikdo nenahlásil jako pohřešovaného, když byl už celé dva měsíce mrtvý. 

Jak je typické pro jeho styl psaní, hned ze začátku autor naznačí událost, ke které se vrací až o mnoho později, abyste měli celou dobu o čem přemýšlet. I jednotlivé dějové linky se v závěru proplétají a vyúsťují ve velkolepý závěr. Že se nejedná o poslední díl s případy detektiva Fabiana Riska, můžeme s jistotou potvrdit. Ahnhem nechal některé otázky otevřené, aby čtenáře navnadil na další díl, a my už se těšíme!  

Názor informuji.cz: 75%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!