Kniha je vyprávěna ze dvou pohledů, z hlediska otce a dcery. Jednou z hlavních postav knihy je neobvykle muž, Svatopluk Žák, věčně mrzutý a tvrdohlavý otec Bohdany Žákové. Ke své dceři se chová cize a odtažitě, nikdy k ní naplno nepřilnul, neprojevuje jí lásku, nedává najevo city. To, co k ní cítí, ani nezastírá. Bohdana je tichá uzavřená dívka, jež nikdy neměla se svým otcem plnohodnotný vztah. Ve vzájemném soužití přetrvávaly roky odcizení a bezmoci. Tuto netradiční rodinu doplňuje starostlivá, dobrosrdečná a ochotná Běla, která k Bohdaně přilnula ze všech nejvíce. Svatoplukova dcera byla již v útlém věku zvláštní dítě a vybočovala z řady mezi ostatními dětmi, téměř nemluvila, držela se v ústraní a jedinou kamarádku našla ve své nevlastní matce Běle.

© Foto: Lucie Zajíčková

Přestože komunisté slibovali šťastné zítřky pro všechny, nešlo si nevšimnout, že okolní svět den za dnem ztrácí na pestrosti a barevnosti

Svatopluk se od své dcery i od Běly v domu porostlém břečťanem čím dál více odvrací a hledá útěchu v poslechu klasické hudby opředené smutnými vzpomínkami. Na smrtelné posteli osloví babička Bohdanu jménem Blanka. Co stojí za tímto cizím a Bohdaně neznámým jménem, kdo je ta údajná Blanka, se kterou si jí babička spletla. Bohdana si však nemyslí, že by to byl pouhý babiččin omyl a snaží se odkrýt tajemství, která obestírají její život. Do samého závěru knihy se nacházíte ve strastech podivuhodné minulosti protkané okamžiky přítomnosti, která úspěšně dosahuje svého rozuzlení a rozplétá složité rodinné vztahy.  

Člověku ne vždy všechno vychází podle jeho představ

Porovnávání již zmíněné Hany se nejspíše někteří čtenáři nevyhnou, ačkoli Morštajnová napsala již více knih předtím, teprve až s Hanou přišel náhlý rozmach a vzestup autorky. Nicméně je to zcela jiná kniha, nová dimenze příběhu, který autorka nabízí a čtenáři ochutnávají. Tiché roky jsou především o komplikovaných vztazích v rodině, o komunistickém režimu i o návratu ztracené dcery. Děj náruživě hledá naději a pochopení s příchutí častého odmítání a hořkého zklamání. Morštajnové se krásným způsobem podařilo provázet příběhem Bohdany prolínajícím se se Svatoplukovým, vracením se retrospektivně zpět do minulosti, do doby trvání komunismu v Československu až do převratu a následné přítomnosti, kde se cesty Bohdany a jejího otce poprvé setkaly. 

© Nakladatelství Host

Ticho, které se mezi ním a Bohdanou vznášelo, se však proměnilo. Ani on už k dorozumívání s ní nepotřeboval slova

Kniha nabízí spletitou cestu záhad a rozřešení. Přináší smutek i vtip, lítost, zármutek i uspokojení, avšak na konci zdá se být vše v pořádku. Každá z ústředních postav došla svého dlouho hledajícího smíru. Alena Morštajnová ve svých knihách dokáže brilantně vykreslit osudy a charakteristiky postav, do detailů vykresluje rodinné vazby a vztahy. Prolínající se dějová linka kopíruje vyrůstání Bohdany, popisuje její strasti i radosti a zároveň se prolíná se Svatoplukovými dny z minulosti i přítomnosti a skicuje jeho myšlenky. Kontext doprovází historické výjevy a odkazy, které dokreslují jakýsi podkres celého příběhu a mezilidských vztahů, o nichž převážně kniha je. Ačkoli autorka důmyslně a nečekaně zanechává vcelku otevřený konec, dílo čtenáře naplní jakýmsi uspokojením z dokonaného a očekávaného. 

Foto zdroj: © Lucie Zajíčková 

30.5.2019 | Valentýna Ondřejová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout