Jaké hlavní poselství chcete svými písněmi předat posluchačům?

Snažím se předat své zkušenosti, které můžou být společné nám všem. I když se nám samozřejmě nedějí stejné věci, z některých se můžeme poučit od ostatních. Obecně se totiž lidské problémy dost opakují. A doufám, že v mých písních posluchači najdou něco, čemu věří, něco, co k nim přímo promlouvá. To, jestli se jim konkrétní písnička líbí, pak ovlivnit nejde – buď se vám prostě líbí, nebo ne.

Co vás hudebně inspirovalo k napsání písní z nové desky?

Nosím v sobě vždy spoustu podnětů, které ze sebe ne vždy přímo dostanu. Na mou hudbu mají nicméně určitý vliv třeba Leonard Cohen, David Bowie nebo Fleetwood Mac, které jsem vždy poslouchala a stále poslouchám.

Jak obvykle skládáte písničku?

Jak kdy, někdy začneme s kytarou, jindy rytmem, někdy je za tím silná myšlenka textu, jindy silný melodický nápad. Ráda skládám vždy jinak, s ukulele nebo třeba u piana.

Vzpomínáte si, jak vznikla třeba Girls Go Wild?

Ta začala tím „ta-ta-tadada-ta-ta“ (LP brouká hlavní riff), kterou zahrál jeden z mých spoluhráčů na basu. Girls Go Wild jsem napsala s Mikem Del Riem a Companym. Chtěla jsem vyjádřit svoje pocity ze všeho, co se mi dělo. Byla to totiž úplně první písnička, kterou jsem pro to album napsala. Ocitla jsem se na prázdné poušti a začala jsem si pohrávat s různými nápady. Nejvíc jsem přemýšlela o tom, proč jsem tam, kde jsem.

Jak se cítíte na obrovském pódiu před davy fanoušků?

Jsem docela klidná. Jen se cítím zodpovědná za to, abych jim dala to, kvůli čemu přišli: skvělou show. Dneska lidi dělají spoustu věcí, a když se mi povede vytáhnout je na koncert, obzvlášť takhle v nevhodný čas v neděli večer, to je pro mě velká čest. Neříkám to nadarmo na konci každého koncertu: díky, že jste přišli.

Foto © Peter Fulop

Máte specifický pěvecký styl. Zpívala jste takto vždy?

Myslím, že jsem vždycky měla docela hlasitý projev, který jsem akorát musela ukočírovat, abych se neuřvala k smrti. Učila jsem se zpívat operu, měla jsem rockové učitele, kteří mě nutili zpívat stupnice. Cvičím je stále, abych se rozezpívala a taky abych pak uklidnila hlas před a po koncertech. Učit se zpívat je jako posilovna pro hlas, posune vás to výš a získáte nad hlasem větší kontrolu.

Zpíváte si někdy sama pro sebe, mimo pódium nebo studio?

Taky, ale spíš si pískám, to mě baví.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Potom, co skončíme toto turné, chci hned udělat další desku. Mám už dost dalších písní a sbírám útržky nápadů, možná mě inspiruje něco i při turné. Točit začneme hned den po posledním koncertu.

A nakonec – líbí se vám hraní pro české publikum?

Rozhodně, miluju to tady. Praha podle mě zahrnuje všechno, co je krásné na ostatních evropských městech: nádherná, stará architektura, na kterou je radost se dívat. Však to sem taky přivádí lidi z celé Evropy. Navíc tady cítím takovou otevřenost, svobodu myšlení. Praha má prostě hodně co nabídnout na kulturní i společenské úrovni.

Foto © Peter Fulop

13.5.2019 | Eva Ticháková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout