Láska na druhý pohled, kterou ale uvidíte jen jednou. Gélinovu romantiku plnou ohraných triků neocení ani nejpoetičtější duše (recenze)

Znáte to, jednou se s někým pohádáte nebo si snaživě přejete být o patnáct let starší, a ono se to vyplní. Přesunute se v čase, ani nevíte jak. V reálném životě je to možná trochu potíž, ale na filmovém plátně jsou hrátky s časem celkem běžnou záležitostí. Uchýlila se k němu i nová francouzská romantická komedie Huga Gélina. Láska na druhý pohled je ale spíš tisícím ohlédnutím za ohranou zápletkou než něžným vyprávěním o lásce.

Raphael a Olivie se setkali už na střední, zamilovali se a vzali se. Ona začala učit hru na klavír, on začal psát sci-fi romány. Čím úspěšnější jeho knihy byly, tím víc se ale Raphael od manželky vzdaloval. Po deseti letech už byl od ní kilomery daleko. Během sněhové bouře se totiž z něj stal učitel literatury a z ní klavírní virtuózka, která Raphaela nikdy nepotkala. Podaří se jim najít podruhé cestu k sobě?

Sázka na jistotu

Odpověď je téměř jasná. A bohužel podobně průhledná je i cesta k ní. Gélin se nesnaží do osvědčeného tématu vnést nápaditost. Téměř dvě hodiny hraje na jistotu a ani na chvíli nezariskuje. Přesně namířená romantický scéna, u které si musí povdechnout i největší cynik, se tak bez větších potíží umně střídá s líbivými vtípky nebo zdánlivým zoufalstvím.  

Narozdíl od amerických komedií typu Znovu 17 nebo Přes noc třicítkou, ve kterých se museli hlavní hrdinové vypořádat s nečekaným posouváním v čase, má ale ta francouzská verze ohrané písničky alespoň trochu šmrnc. A to i díky příjemným a nevtíravým hereckým výkonům hlavních protagonistů Françoise Civila a Edith Scobové.

Do Lásky na druhý pohled se však nemáte šanci zamilovat ani na ten první... a k jakémukoli dalšímu se nejspíš nikdy nedostanete. Nic víc než vhodnou zábavu na první rande od ní jednoduše nečekejte. I když vám dokáže místy vyloudit milým humorem letmý úsměv na rtech, nepřekvapí vás ani neokouzlí. Dokáže vás tak maximálně na dvě hodiny zaměstnat.