Základní melodická a rytmická linka následovaná volnou hlasovou improvizací a opakovaná v pozadí až do konce písně – tak by se dal jednoduše popsat každý kousek, který Bobby McFerrin na svých koncertech předvádí. V úterý tomu ve Foru Karlín nebylo jinak – americký zpěvák nebo jiný z jeho čtyř výborných hudebních kolegů začal zpívat něco, čeho se chytli ostatní, a hlavní zpěv pak do stálého doprovodu ostatních zpěváků včetně dvanáctičlenného sboru vymýšlel nejrůznější kreace.

Úterní koncert začal jen krátce po sedmé hodině jemnou improvizací, při které Bobby migroval sám mezi vysokou melodií zpívanou jeho příjemným, dřevo připomínajícím hlasem a jednotlivými basovými tóny. Pak se k němu už připojili ostatní hudebníci i s českým sborem Akcent, které zpěvák v průběhu improvizací řídil pokyny rukou. Skladby gradovaly, měnila se jak hlasitost, tak i tónina, a vznikaly zajímavé harmonie.

Od písní s etnickým nádechem Bobby McFerrin s ostatními přecházeli plynule k živějším skladbám připomínajícím blues s plnou kapelou včetně kontrabasu a bicích. V jedné skladbě McFerrin zaimprovizoval i na téma irských tradicionálů.  

Zpěváci po McFerrinově boku, kteří ho doprovázejí s projektem Gimme 5, se nedají nazvat doprovodnými hudebníky. Stejně jako samotný Bobby McFerrin měl každý z nich prostor ukázat, že si s hlasem dokáže hrát opravdu kreativně. Zpěvačky se opřely do publika svými hlasy jako zvon, tenorista a beatboxer v jednom rozezpíval publikum, u basisty si Bobby hrál s cinkáním o hrníček, ze kterého během koncertu upíjel. Možnost ukázat se dostal i liberecký sbor Akcent, a nutno říct, že ze zpěvu tohoto dvanáctičlenného smíšeného uskupení šel skutečně mráz po zádech.

Ani samotní diváci ale nezůstali pasivní. Kromě zmíněného zpěvu s tenoristou se Bobby McFerrin ke konci vystoupení vypravil přímo do publika. Tam si vybral tři ochotné diváky, aby začali zpívat něco, k čemu si on zaimprovizuje. Od váhavého zpěvu slova „flow“ se tak dostalo i na tradicionál, který sice Bobby odmítl s tím, že nezná žádné tradicionály, ale ke skvělé soulové verzi b v podání zpěvačky z publika se nádherně přidal. Závěrečný divácký pokus skončil spíše komicky snahou o Don’t Worry, Be Happy.

Ani ne dvouhodinový koncert téměř sedmdesátiletého hudebníka byl úspěšný a Bobby si zasloužil závěrečnou ovaci ve stoje, po které zazpíval přání dobré noci a poděkování zvukaři. Aneb jak říká varování na jeho webových stránkách: „Poslouchat zpěv Bobbyho McFerrina může ohrozit vaši předpojatost. Vedlejší efekty mohou zahrnovat nepřekonatelnou radost, nový pohled na kreativitu, odmítání předvídatelnosti a náhlou nezvratnou potřebu vést spontánnější život.“

Foto Jazziz

1.5.2019 | Eva Ticháková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout