Dirigent Petr je skutečným mistrem… jen ve své vlastní fantazii. Umí si barvitě představit, jak procítěně uvádí Smetanovu Vltavu a za svou práci přebírá Nobelovu cenu míru, v realitě ovšem diriguje ostravskou operetu a do vytoužené filharmonie má dveře stále zavřené. Petrovi se ale jeho snění nevyplatí - během chvíle nepozornosti prolétne čelním sklem auta i se svou taktovkou. Nehodu přežije, ovšem s bizarním následkem - jeho sklem amputovaná oční víčka chirurgové nahradí plastovými protézami, které při každém mrknutím klapají. Petr si tak o další kariéře dirigenta může už opravdu jen nechat zdát. 

Foto: Alena Hrbková, zdroj Divadlo Na Fidlovačce

Co to tady pořád klape?

A protože podobné se vzájemně přitahuje, Petr na své cestě z Prahy zpět do Ostravy postupně potkává jednoho životního mrzáka za druhým. Mykolog Patrik, trpící gigantismem, chodí ze strachu z vlastní výšky ohnutý k zemi, což v něm probudilo zájem o houby. Vynálezce bez opravdového vynálezu Aleš se dokáže opít z pouhé krabičky lentilek. A nakonec je tu emocionálně nestabilní a sexuálně nezkušený finanční úředník Karel, který se dostal do blízkosti žen pouze v případě, že objevil nedostatky v jejich daňových přiznáních.

Foto: Alena Hrbková, zdroj Divadlo Na Fidlovačce

Série podivných okolností svede tyto čtyři bezradné muže do jednoho brněnského bytu. A rozhřešení? To jim (možná) přinesou čtyři kouzelné srnky bůh ví odkud.

Humor se pozná tak, že se té věci někdo směje. Tady se ale nikdo nesměje

- Srnky

Člověk se umí nejlépe zasmát cizímu neštěstí, a směje se mu tím více, čím jsou situace absurdnější. Příběh Petra (Josef Polášek), Patrika (Lukáš Rous), Aleše (Václav Šanda) a Karla (Martin Písařík) je až škodolibým zveličením starostí a radostí, které do určité míry zaměstnávají každého z nás - nenaplněné sny, strachy, hledání smyslu života, láska a sex.

Foto: Alena Hrbková, zdroj Divadlo Na Fidlovačce

Srnky dokáží kromě neobyčejného tématu a směšně kruté nadsázky oslovit také svou prezentací, podobající se Brechtově divadlu. Jednotlivé postavy totiž jsou nejen aktéry svého osobního příběhu, ale zároveň i jejich vypravěči a komentátory svých aktuálních vnitřních stavů. Zaznívající vnitřní dialogy doplňují jednoduše řešenou scénu o diváckou představivost.

Hudební vsuvky místy působí prvoplánově, na druhé straně notorická známost vybraných hitu výborně nahrávají komičnosti konkrétních scén. Celkově inscenaci nechybí hravost a překvapení - v absurdním divadle se může stát opravdu cokoli - a dokonce i velké finále přinese trochu jiné "rozuzlení" v duchu stejně zvráceného humoru. 

Foto: Alena Hrbková, zdroj Divadlo Na Fidlovačce

Tomáš Svoboda hru Srnky napsal již před třinácti lety, text získal třetí místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka a dramatizace sklízí úspěch v Čechách i Polsku. V Praze je inscenace uvedena poprvé, premiérově 26. dubna v Divadle Na Fidlovačce.

30.4.2019 | Tamara Pancíř Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout