Všechny dluhy jsou splacené. Snímek Avengers: Endgame rozehrál epochální i složitý příběh určený pro skalní fanoušky Marvelu (recenze)

V KINECH: Avengers: Endgame / Avengers: Infinity War - Part II

Dvacet jedna filmů. Jedenáct let. Jeden tým. Avengers (a hlavně jejich fanoušci) se konečně dočkali velkolepého finále. Endgame předčilo očekávání a doslova si omotalo příznivce Marvel Cinematic Universe kolem prstu. V kinech po celé republice to teď proto vypadá jako na fotbalovém utkání. V jinak tichých sálech nechybí řev, smích, potlesk ani slzy dojetí a smutku. Předposlední snímek třetí fáze se totiž svými složitými pravidly dokáže dostat pod kůži.

Narozdíl od většiny předešlých snímků od Marvelu je tento darem a poctou všem fanouškům. Divák, který neviděl byť jediný díl z tohoto komiksového vesmíru, totiž přichází o část významů, které film přináší, a to zejména při závěrečné bitvě. Endgame je scenáristicky tím vůbec nejpropracovanějším, co jsme zatím z této dílny mohli vidět. Má ale nastavená neuvěřitelně složitá pravidla. Setkáte se v něm s obrovským množstvím zápletek, které dělají z tříhodinového opusu divácky velmi náročnou podívanou.

Rozhodně si ho tak nepustíte jednou. Nejen kvůli nadstandardnímu vizuálnímu zážitku a už tradičně skvělých hereckým výkonům, ale hlavně proto, abyste dokázali pochopit všechno, co vám scenáristé Christopher Markus a Stephen McFeely připravili. A jak je to i u Iron Mana, jedna z největších kvalit může být zároveň i největší zhoubou.

Jako střelba z kulometu

Narozdíl od jiných komiksových filmů se noví Avengers obtížně vnímají, nedají vám totiž ani chvíli na oddech. Každá ze tří částí je totiž složená z neuvěřitelného propletence překvapivých zvratů a osobních příběhů. Ty jsou ke všemu obohaceny pořádnou dávkou vizuálních efektů a akčnosti. Všechny záběry tak na diváka přímo křičí: "Chtěli jsme vám ukázat to nejlepší." Kvůli tomu ale fanoušci nedokážou jednotlivé scény zpracovávat a zamýšlet se nad jejich širšími důsledky.

Až na hranu snesitelnosti jsou vytažené i vtipy. (Nejvíc se to projevuje u Thora, jehož výstupy se občas trochu těžko tráví a některé jsou až nadbytečné.) Přesto se ale vždycky zastaví v nejlepším a nikdy nepřepadnou k trapnosti, a to i když se týkají zadku. 

Z Avengers se tak stala jedna velká emocionální horská dráha, kterou fanoušci po jedenácti letech čekání nemůžou nemilovat. Jejich velký boj konečně přišel a ukončil jednu neopakovatelnou filmovou kapitolu. Všechny otázky jsou zodpovězeny, až na tu poslední. Co bude dál?

Až v červnu do kin dorazí Spider-Man: Daleko od domova bude třetí fáze u konce. A po všem, co se stalo, je už teď jasné, že tým nikdy nebude jako dřív. Dokážou ale slibované sequely, spin-offy i nové postavy být stejně okouzlující jako jejich předchůdci? Doufejme. Je ale jasné, že fanoušci vidí ve 14 milionech možností jen jednu správnou. Raději ji ale nevyslovujme, jinak by se nestala.