Hračkář Andrewa Mayneho není jen děsivou legendou pro děti

Hračkář Andrewa Mayneho není jen děsivou legendou pro děti75%

Salonní kouzelník a romanopisec Andrew Mayne přichází s druhým dílem série s profesorem Clayem. Tentokrát se dostáváme na stopu sériového vraha, který bude mít mnohem temnější a zvrácenější mysl, než by mohlo být na první pohled zřejmé.

Po smrti jedné ze svých studentek se profesor Theo Gray nemůže vrátit k univerzitnímu výzkumu. Smrt vraha studentky obklopuje řada spekulací, a kvůli tomu by Gray chtěl začít úplně odznova. Je však opět vtažen do jednoho nevyřešeného případu, když ho osloví muž, který už dlouho pohřešuje svého syna a má pocit, že policisté neodvedli svou práci důkladně.  

Gray nemá dostatek stop, které by ho dovedly k nalezení vraha. Musí se spoléhat na dětské kresby a legendu, která koluje v chudinské čtvrti. Z obyčejného únosu se začíná klubat případ, který může být mnohem větší, než se zdá. Navíc je v něm zapletena řada lidí a počet obětí není vůbec jistý.  

Když procházíme Chrisovou alternativní trasou, William se dívá na každý dům s obnovenou podezíravostí a na každého člověka, kterého spatříme, se špatně skrývanou záští.

Prvním dílem série Naturalista: Šelma nasadil Andrew Mayne laťku velice vysoko, Hračkář je však o dost realističtější. I přes pomalý rozjezd se postupně dostáváme do mrazivého děje, který je v řadě momentů velmi napínavý, a v tomto duchu je kniha napsána až do posledních stran. Není divu, že se děj rozbíhá pomaleji, když Clay začíná pracovat na devět let starém případu.  

Profesor Clay představuje jednotlivé kreativní metody, pomocí nichž se snaží dopadnout vraha, a čtenářům vysvětluje (často i s rozšířeným kontextem), na základě jakého principu fungují. Řada jeho technik je neobvyklá a upoutává pozornost. Clay si připravuje i nejrůznější záložní plány, protože “Co kdyby to náhodou nevyšlo?” 

Občas se mi vrátí nějaké podrobnost, i po těch letech... jako smrad v tý kůlně. Něco tam umřelo.

Mayne navíc zmiňuje i nejrůznější sériové vrahy, jejichž zvyklosti a chování srovnává se svým vrahem, a popisuje i vývoj forenzní techniky a zkoumání struktury DNA. S tím poutavým způsobem kontrastují pasáže, které se týkají magie a mystiky, nejrůznějších rituálů a věštění. Vzdělávací prvky jsou do knihy zapojené nenuceně a děj nějak nenarušují.  

Kratší délka knihy jí zajišťuje rychlejší tempo, především ve druhé polovině. Závěrečná fáze se však zdá být až příliš rychlá. O vrahovi bychom se toho mohli dozvědět více, autor mohl odhalit skryté pozadí jeho motivu a lépe popsat psychologii této postavy. Konec tak čtenáře nechává lehce zmateného a řada otázek zůstává nezodpovězená. Možná Maynovi šlo právě o to, aby u Hračkáře zůstal temný stín, který umocňuje hrůzu.  

Názor informuji.cz: 75%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!