Cesta francouzskou spirálou. Ztemnělá tvorba Josefa Šímy v Národní galerii
19.4.2019, Martina Cihlářová
Ve Valdštejnské jízdárně je od 19. dubna ke zhlédnutí specifická výstava děl Josefa Šímy. Nejedná se o retrospektivu, nýbrž o sledování malířovy cesty k nevšední skupině básníků z Remeše. S nimi založil v roce 1927 skupinu Vysoká hra.
Toto období – čas, kdy se ve svém pařížském ateliéru pravidelně setkával s Rogerem Gilbert-Lecomtem, René Daumalem, Rogerem Vaillandem a dalšími, významně ovlivnilo a poznamenalo celou jeho tvorbu. Výstava názorně ukazuje posun Šímova výrazu a námětů od raného tvůrčího období, které trávil (kromě válečných let) zejména v Praze a v Brně. Tehdy z jeho obrazů přímo čiší nadšení a zájem o okolní dění – ať už jde o osoby blízké jeho srdci, či věci, se kterými se městský člověk setkával každý den, jako jsou parníky, mosty či budovy.
Expozice od Šímových brzkých pláten chronologicky pokračuje k malířovu přesunu do Francie v roce 1920 a pozdějšímu zakotvení v Paříži. Tehdy se seznámil se svou budoucí ženou Nadine a kromě nefigurativní abstrakce se věnoval zejména knižní ilustraci.
Prostorem výstavy se dostáváme k roku 1927, k malířovu seznámení s remešskými simplisty. Tito básníci měli velkou touhu po poznání, která je někdy dováděla až k sebedestrukci prostřednictvím záměrných experimentů se spánkovou deprivací či s drogami. Panely pod obrazy se zabarvují do šeda a na Šímových obrazech je patrný obrat k pozorování vnitřního světa za účelem najít jednotu celku. Plátna dostávají surrealistický nádech a jsou plná symbolů.
Následuje vstup do temné spirály, která je zcela věnovaná samotné Vysoké hře. Zde se můžeme seznámit s historií skupiny a s ukázkou tvorby dalších výtvarníků, kteří se k ní postupně připojili, kupříkladu s kresbami Maurice Henryho.
V roce 1930 se v Paříži konala výstava Josefa Šímy Záhada tváře a další místnost ukazuje hned pět obrazů, které na ní tehdy byly vystaveny. Jsou doplněné dalšími portréty z období kolem Vysoké hry. Na nich je patrné, jak moc se malířův styl proměnil. Plátna jsou temná až snová, postavy splývají s pozadím, mají ovšem až znepokojivě konkrétní a intenzivní tváře.
V poslední části expozice se nachází díla vytvořená v letech bezprostředně po rozpadu Vysoké hry v roce 1932. Jde o výjevy inspirované krajinou i antickou mytologií a protknuté hlubokou duševní symbolikou.
Obraz vzniklý už po rozpadu Vysoké hry. Vzpomínka na Illiadu z roku 1934. Foto archiv autorky