Jak definovat chudobu? Přímo učebnicovou otázkou začíná neotřelá výstava v hlavní budově Muzea hlavního města Prahy, jež rozkrývá vcelku tabuizované téma – ačkoli je chudoba odedávna fenoménem, který se dosud žádnému politickému režimu nepodařilo odstranit, kromě článků v médiích či vědeckých studií se jí málokdy věnuje větší pozornost.

Jde o téma nesmírně obšírné, které lze uchopit mnoha způsoby. Zaměření kurátorů výstavy Chudá Praha výhradně na prostředí české metropole se tedy jeví velice logicky. I přesto je v expozici o velikosti jedné rozměrnější místnosti faktů a zajímavých spojitostí dat opravdu přehršel.

Z výstavy Chudá Praha. Foto © Muzeum hl. m. Prahy

Návštěvník se nejprve dozví o obecných projevech chudoby od zrodu průmyslové revoluce až po meziválečnou éru. Množství archivních fotografií, obrazů, statistických grafů, ukázek z literatury či úryvků z dobového tisku ho seznamuje s pojmy jako donucovací pracovny, postrk nebo Fišpanka – původně věznice, kam se lidé dostávali i za dnes nepochopitelné prohřešky, jakým byla zakázaná hra na harmoniku v krčmě. Relevantní aktuální údaje poskytují srovnání s dnešní, někdy až překvapivě analogickou situací.

Stejně srozumitelně výstava mapuje chudé čtvrti v Praze na přelomu 19. a 20. století a popisuje důvody jejich vzniku. Drobný přepažený prostor ilustruje tzv. vagonový domek na periferii města, v němž nejmenovaná rodina žila desítky let a postupně přistavovala další pokoje. Hořce ironická je konfrontace jejich obydlí s nedávným inzerátem na byt o ploše 20 m² v obdobné lokalitě s cenou téměř 2 miliony korun. Z výjevů drsného života v cihelnách, skalních bytech nebo dokonce v provizorním podzemním obydlí až mrazí.

S poválečnou situací, kdy s nástupem komunistů k moci chudoba už oficiálně neexistovala, výstava obeznamuje až na samém konci. Mezitím se téma přesune k formám péče o sociálně slabé od reforem Josefa II., který zřizoval chorobince, chudobince či nalezince, od nichž se přeskočí do období první republiky. Tato část výstavy je historicky trochu nedotažená a stálo by za to ji více rozvést.

Z výstavy EPOS 257: Dýmová hora. Foto © Muzeum hl. m. Prahy

Přidružená výstava EPOS 257: Dýmová hora se podrobněji věnuje dnešní situaci obyvatel bez střechy nad hlavou. Ústřední instalace je jakousi demonstrací současné bezdomovecké reality, kterou ztělesňují vystavené věci, bez nichž se tito lidé prakticky neobejdou – elektrické kabely vytržené ze zdí, které roztavují a získanou měď následně zpeněží ve sběrnách, modrá IKEA taška, levné drogy a překvapivě i plyšové hračky.

Kromě místa zvaného Dýmová hora, které bylo obývané do roku 2015, ukazují materiály i další místa spojená s pražskou bezdomoveckou scénou. Pokud se návštěvníkům zdá hlavní výstava Chudá Praha zneklidňující, oproti menší expozici jde o disneyovku. K nahlédnutí – raději jen pro silné povahy – je tu několik katalogů s autentickými snímky a přepisy rozhovorů s bezdomovci z projektu umělce s pseudonymem EPOS 257, který si na několik týdnů vyzkoušel život na ulici. 

Foto © Muzeum hl. m. Prahy

17.4.2019 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout