Mladý malíř se toulá krajinou, která je jeho nejoblíbenějším tématem k výtvarnému zpracování. Po každém takovém výletu do přírody se pak vrací do domu, který se pro něj stal v útlém dětství útočištěm. Postupem času se s námi hlavní představitel románu retrospektivně vrací do minulosti a krůček po krůčku poodkrývá pohnutou rodinnou historii.

Příběh nemá jednu výraznou dějovou linii, jedná se spíše o  útržky vzpomínek, které dohromady vytvářejí poměrně zajímavou mozaiku. Autor jednak zachycuje životní peripetie ostatních členů domácnosti, v níž mladý malíř vyrostl, soustředí se ale také na jeho četné výlety do přírody, z nichž se čtenář může dozvědět mnohé o starostech a strastech začínajících umělců.

Stojím, zas paletu a štětec v ruce, plnej optimismu, přemýšlím, kam s tím hnout dál

Autor pracuje s neobvyklým slovosledem a skladbou slov, což je zajímavým ozvláštněním, které by však na někoho mohlo působit i rušivě. V knize se nevyskytují žádná jména, Daniel Jahn neuvádí dokonce ani názvy míst, která jsou popisována. Vše označují pouze iniciály, což někdy působí nepřehledně.

Jak již bylo zmíněno, kniha výborně vykresluje atmosféru osmdesátých let, je tomu tak především díky postřehům a komentářům, kterými autor knihu prošpikoval.

Postupně mi docházelo, že světonázor ze školy bohužel se neodnáší. Ke každý učební látce přilepuje se nezbytná informace, co si o ní myslí soudruh Lenin

Naivní sezóna je románem, který rozhodně nezaujme čtenáře, kteří v příbězích vyhledávají dynamičnost. Kniha Daniela Jahna plyne pomalu, je citlivou zpovědí, která kromě samotného příběhu obsahuje také řadu zajímavých podnětů k zamyšlení.

12.4.2019 | Aneta Trnová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout