Ačkoliv jaro v České republice teprve otevírá svou náruč, návštěvníci pondělního koncertu v pražském Divadle Archa se rázem ocitli na slunných plážích, rozpálených ulicích i v trochu tajemných vodách latinskoamerických a afrických zemí. Svůj temperament a autorskou verzi latin jazzu jim totiž předvedli nadžánrový klávesista, zpěvák a držitel sedmi nominací na cenu Grammy Omar Sosa, zpěvačka a houslistka Yilian Cañizares a perkusista Gustavo Ovalles.

Omar Sosa, Yilian Cañizares a Gustavo Ovalles. Foto: Tomáš Vojáček

Když v roce 2018 vydali Omar s Yilian společné album Aguas, věnovali je Ošún, bohyni lásky a ochránkyni řek v tradici kubánského náboženství Santeríe, které mírumilovně spojuje křesťanské ideály se starými západoafrickými kulty. A právě toto album se vydali nyní prezentovat do České republiky. Ale nejen je. Jejich hudba odráží především radost ze vzájemného tvoření a mísení nejrůznějších prvků a stylů, jejich lásku ke Kubě, zemi kde se oba narodili a z níž odešli, rodinné kořeny západní Afriky i vášeň k improvizaci jazzu.  

“Voda pro nás symbolizuje jak odloučení, tak nostalgický stesk po zemi našeho narození,“ vysvětlil Omar Sosa. “Symbolizuje ale i krásu a spiritualitu, trvalou tvořivost i schopnost ničit,” dodává Yilian. A opravdu: hudba se přelévala jako voda, jednotlivé skladby přecházely jedna v druhou, aby v sobě smísily různé nálady a styly. Výjimkou nebyly ani rychlé změny temperamentní a vášnivé hudby v tiché a něžné tóny klavíru doplněné pouze působivě šeptanými slovy, které však vzápětí znovu vystřídala živelná spontánní rytmická improvizace.

Své rodné zemi věnovali i procítěnou skladbu De La Habana y Otras Nostalgias. “Ke Kubě máme oba speciální vztah, zůstává v našem srdci, i když nás život zavedl jinam,” svěřila se Yilian.

Nezůstalo ale jen u hudby. Komunikace a vzájemná blízkost mezi třemi interprety fungovala skvěle a tak byla na pódiu k vidění nejen nepatrná gesta porozumění, jako například pozdrav zatřepáním prstů rukou mezi Yilian a Gustavem, ale i rytmické africké tance a smyslné kubánské variace, které v sále zvedly bouřlivý potlesk uprostřed písně. Jindy se Yilian rozesmála tak, že místo zpěvu raději vzala do rukou své housle. A právě tyto spontánní okamžiky radosti působily na publikum přímo nakažlivě.

Na skvěle nasvícené scéně zářila Yilian ve žlutých šatech a červených botách, které ostře kontrastovaly a zároveň doplňovaly prostou bílou tuniku s červenými ornamenty Omara a bílou halenu Gustava Ovallese. Pódium se halilo do oblak mlhy střídavě nasvícené do červené, modré, či žluté a hudebníky osvětlovaly přesně mířené proudy světla měnící se podle nálady té které skladby.

Omar Sosa, Yilian Cañizares a Gustavo Ovalles. Foto: Tomáš Vojáček

Ačkoliv Yilian místy nezapřela své klasické hudební vzdělání ve hře na housle, které jí dodalo skvělou technickou dovednost, nebránila se ani pouhému vybrnkávání na struny, či použití svého nástroje jako rezonující desky pro rytmické bubnování. Omar byl na jevišti nejčastěji k vidění k divákům zády, jak jednou rukou hraje na klavír a druhou na vedle stojící klávesy. Při hře neváhal improvizovat, poskakovat nahoru a dolů na židli, či si odskočit na tanec s Yilian. Kromě zpěvu a kláves si občas vystačil i s pouhou hrou na vlastní tváře. Gustavo se od perkusních nástrojů přesunoval střídavě k bicím a zpět, největší úspěch měl ale se svým sólem na rumbakoule.

“Zpívejte s námi prosím, je to jednoduché, uvidíte... Hlasitěji prosím, hlasitěji,” vyzývala Yilian diváky, kteří jí nadšeně poslechli, aby vzápětí sledovali jak za jejich zpěvu a doprovodu Gustavových perkusních nástrojů tančí s Omarem na jevišti. Také poslední píseň koncertu se nesla v tomto duchu. Ale to už diváci zpívali ve stoje a nadšeně všem třem interpretům i jejich oslavě života a hudby aplaudovali.

Omar Sosa a Yilian Cañizares. Foto: archiv pořadatele

2.4.2019 | Andrea Morkusová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout