Mužská převýchova skončí dřív, než začne. Stručné dějiny Hnutí ztrácejí ve chvíli, kdy se odchýlí od výcviku sexistů

Režisér inscenace Armin Petras v jednom z rozhovorů uvedl, že adaptace Petry Hůlové je místy postavená na improvizaci, a to nejen jazykové. Ve Stručných dějinách Hnutí, které po německé premiéře uvedlo i tuzemské Divadlo Komedie, ale nacházíme i místa, kde trojjazyčná hra přechází ve školní nácvik, jemuž komedianti na scéně chtějí vtisknout vážnou a nadčasovou tvář bez ztráty smyslu nebo slova v překladu.

Skoky mezi češtinou, angličtinou a němčinou budou pro méně jazykové zdatné návštěvníky nešťastné. Nelze jim ale upřít originální nádech a občas povedené slovní hříčky. Pokud budou technici v zázemí odbavovat titulky lépe než při české premiéře, bude tento prvek divák vnímat pozitivně.

Čtveřice herců zpočátku seznamuje přítomné s tím, v jaké době se nacházejí a čeho se organizace snaží dosáhnout. Vidíme trpce zábavný boj s přestřelenou ideologií, vlastní sexualitou a k tomu dostaneme i nějakou tu Cher. Zajímavý nástup však zvadne po scéně, v níž postava Sarah Haváčové poruší pravidla a Felixi Mühlenovi pomáhá s problémy postaru. Jako by hra s jeho "finišem" pomyslně dostála svého pragmatického cíle a začala experimentovat. Možná chtěla hledat vyšší cíl, možná i politický přesah.

Herci se vydávají kupředu ozbrojeni dalšími seancemi s Cher a na úrovni nezřetelných metafor, které bohužel nechávají v pozadí celý smysl Hnutí a jeho potenciál na jevišti. Vzhledem k tematice hry se zřejmě dostávají na druhou kolej i oba mužští představitelé Felix Mühlen a Martin Donutil a nechávají vyniknout Stephanii Leue se Sarah Haváčovou. Hlavně u druhé jmenované je vidět zápal a urputná snaha dovézt dramatický koráb do zdárného konce. Ten je totiž opět vydařený.

Kvarteto zdánlivě bilancuje a snad i pochybuje o smyslu minulého konání a dobírá se, nepochybně jako Petra Hůlová ve své knize, k závěru, který nese poselství. O argumenty a gradaci, stejně jako o plnou pozornost diváků, však česko-německé osazenstvo přišlo už při prvním vyvrcholení a narozdíl od předlohy, která budila emoce, servíruje bezbarvou stať, v divadelním světě lehce zapomenutelnou.