Část společnosti je v jihovýchodní Asii připravená, stejně jako jinde na světě, tvrdě trestat zločiny, přestupky a obecně prohřešky proti státnímu zřízení a dobrým mravům. Bohužel z jejich perspektivy je to i tetování, kohout na hlavě a svébytný životní styl. Vítejte v Indonésii.

Ekovi a jeho přátelům vadí sociální nerovnost, bezohledné drancování přírody a všudypřítomná korupce bující v Indonésii. Symbolem malé revoluce je pro mladé pankáče viditelné tetování nebo vysoké číro. Vzdávají tak hold někdejší kultuře, paradoxně jsou však v hledáčku lidí, kteří zůstali v představách o svobodě člověka hluboce zakořeněni v minulých stoletích.

Hendrickx skvěle ukazuje paralelu mezi revoltou mixu post-pubertálních skupin a stěžejními problémy Indonésie. U Eka ale navíc přibližuje jeho boj, přetvářku a masku, kterou musí nastavovat světu. Na jednu stranu vidíme dospívajícího chlapce s účesem a tetováním, s touhou něco změnit. Na té druhé jeho neustávající touhu potěšit rodiče a snad i společnost, v jejichž očích je spodinou.

Belgický režisér debutující s celovečerním dokumentem dokázal do lehce přes hodinu trvající stopáže dostat vypovídající epizody o stavu společnosti, osobní drama hlavní postavy a ještě otázku budoucnosti. To vše ve vizuálně pestrém snímku, kde staví kulturu pankáčů a původních indonéských kmenů na jeden břeh.

Nastavuje otázku, zda si společnost v Jakartě bere ze své historie to nejlepší a jestli povrchní a zastaralý přístup ke změnám či stereotypům není větší problém než kupříkladu volný životní styl, děti ulice, užívání drog a podobně. Nezbývá než doufat, že se ostrovy na jihu Asie probudí a alespoň někteří pankáči najdou cestu ke svým rodičům.

27.3.2019 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout