Paralelně vedle sebe autor převypravuje a rozvíjí motivy ze života Johna Ausonia alias laserového muže a zároveň výtah z průběhu policejního vyšetřování a pátrání po již zmíněném zločinci. Kniha popisuje rané dětství Ausonia, příběh setkání a následného soužití jeho rodičů, práci policistů a detektivů i dobovou politickou situaci. Tím, jak je příběh obsáhlý a počet stránek se blíží skoro šesti stům, čtenář se může stále více cítit, jako by rozplétal celou strukturu složitých sítí, ze kterých je celé Švédsko spleteno.

Rasistický motiv a červená tečka laserové pušky

Celý příběh začíná v momentě, kdy mladého studenta Davida pocházejícího z Eritree napadne kolemjdoucí opilec a začne mu ke krku tisknout ruční vzduchovou pumpičku. Zaútočil na něj, jelikož se odlišoval oproti ostatním svou barvou kůže, byl imigrantem. V době, kdy Švédskem migrační vlny otřásaly, vyjadřovalo mnoho lidí k cizincům nechuť a nevraživost. O několik chvil později na něj ze svého úkrytu vystřelí Laserový muž. Nezabije jej, avšak způsobí těžká zranění.

Takových výsledků se zločinci podaří ještě mnoho, zabít však se mu povede pouze jednoho. S takovými výsledky není laserový muž spokojený, zabitím chtěl vyjádřit jakési poselství. Poselství, aby se všichni imigranti vrátili zpět do svých rodných zemích. Kromě zmíněného Davida se oběťmi útoku stalo mnoho dalších, celkem jedenáct osob, mnohdy imigrantů pocházejících z Íránu, Řecka či Brazílie. Deset postřelených s doživotními následky, jeden mrtvý. Oběti, které se provinily pouze svou tmavší barvou kůže, svou odlišnou národností.

Zdroj: Nakladatelství Absynt

Tmavé vlasy a cizí jméno

Ausonius nesnášel lidi, kteří se nechávali takzvaně „vydržovat“ státem, pobírali dávky, nepracovali a tak podobně. Z toho důvodu sám nikdy nepřijal jakoukoli státní podporu, i když byl často bez práce, tím pádem i bez peněz. Z toho důvodu také nenáviděl přistěhovalce, tvrdil, že všichni jsou zde pouze, aby zabírali pracovní místa pravým Švédům či pobírali státní peníze a neprospívali státu.

Neustále na ně nadával a tvrdil, že bez nich by bylo všem v jeho domovině lépe. Dalším důvodem k zasetí nenávisti vůči přistěhovalcům může být fakt, že sám Ausonius měl velmi tmavé černé vlasy a hnědé oči, stejně tak se vyznačoval i jiným jménem, které bylo typicky německé - Wolfgang. Jeho první vzpomínkou je hra na pískovišti, kdy ho děti hanlivě nazývaly černochem a negrem, jelikož mezi blonďatými modrookými Švédy působil nezvykle a cize. Ačkoliv se narodil ve Švédsku, jeho matka byla rodilá Němka a otec pocházel ze Švýcarska, oba však emigrovali do Švédska za prací.

Započal svou proměnu v pravého Švéda.

Jeho odlišný zjev zapříčinil, že si v dospělosti snažil obarvit vlasy na stejnou blonďatou barvu a nosil modré kontaktní čočky, aby se více přiblížil svým vrstevníkům. Ovšem přejít z tmavých vlasů na platinovou blond nebylo jednoduché, tudíž si vytvořil na hlavě mrkvově červenou barvu, která se poté stala hlavním usvědčujícím materiálem k jeho dopadení. 

V krajině vzpomínek člověk i přes nejlepší úmysly snadno zabloudí.

John Ausonius, pravým jménem Wolfgang Alexander Zaugg, později také John Stannerman, ve švédské komunitě vystupoval jako takzvaný yuppie, žil životem na vysoké noze díky přepadávání a loupení bank, nosil drahé italské obleky, kupoval luxusní auta, svým přítelkyním daroval cenné dárky. Celkově se choval disciplinovaně a pozorně, byl loajálním přítelem svých kamarádů a matky si ho přály za své zetě.

Co se ovšem skrývalo za tímto zevnějškem, bylo skryto mnoha lidem, ani jeho nejbližší v něm žádnou hrozbu nespatřovali. Postupem času se u něj však začala utvářet psychická porucha. Ta měla dozajista podíl na jeho řekněme rozdvojené osobnosti, kdy si Ausonius dvakrát změnil jméno, obarvoval si vlasy a měnil barvu očí pomocí kontaktních čoček. Jeho životním cílem bylo být vzdělaný a ekonomicky nezávislý občan. Toto ho pohánělo jak v bankovních loupežích, tak i v pokusech o zabití.

Tím, že pachatel vraždí nebo napadá muže přistěhovaleckého původu, páchá stále dokola sebevraždu.

Příběh je hrůzný svou podstatou, činy ústřední postavy a neo-nacistických stran. Co je na tom všem nejděsivější, je to, že John Ausonius byl přesvědčen, že svými činy zachraňuje společnost a pomáhá jí. Imigranty považuje za zlo, které je potřeba odstranit a zastrašit ostatní přistěhovalce, aby se navrátili do svých rodných zemích. Číst o tragickém vývoji života, sledovat proměny z tichého ukázněného a chlapce v muže poháněného nenávistí a zlobou, bylo psychicky náročné. Autor a reportér Gellert Tamas ovšem dokázal utvořit napínavé dílo, v němž se prolíná osobní sféra a výpisy z deníku Johna Ausonia, které následovaly po jednotlivých útocích, zahrnut je policejní hon za dopadením laserového muže, a důraz je kladen i na politickou situaci v dobovém Švédsku. Díky prolínání odlišných perspektiv z pohledu obětí, útočníka, policejních vyšetřovatelů, politiků i lidí obecně máme možnost vidět svět jejich očima, z různých úhlů pohledu.  

Ve Švédsku se v roce 2005 o příběhu dokonce natočila minisérie složená ze tří částí.

28.3.2019 | Valentýna Ondřejová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout