Režisér Juraj Šlauka je u sousedů zapsaný především jako blízký spolupracovník zdatného dokumentaristy Mira Rema, který předloni bodoval se snímkem Richard Müller: Nepoznaný. Možná měl Šlauka zůstat v dokumentárních vodách, v nichž už se plavat naučil. Jeho debutový celovečerní hraný film Punk je hned! totiž žádné nové poznání neposkytuje.

Mladý Kwička (Pavol Kovačovský) vede průměrný feťácký život. Je nezaměstnaný, s přítelkyní, s níž má sotva dvouletého syna, bydlí v polorozpadlém domku, odkud jim vyhazovem vyhrožuje majitelka. Tře bídu s nouzí, a tak shání peníze, kde se dá – sběrem kovů, okrádáním nejbližších, šizením. Točí se v bludném kruhu od dávky k dávce, ale zdá se, že mu současná situace vyhovuje. Stěžuje si pouze na všechny okolo, kteří mu působí další překážky v jeho už tak dost mizerném životě.

Film pracuje s nejtypičtějšími šablonovitými motivy drogových filmů a nenabízí takřka žádný nový pohled na věc. Hlavní hrdina je navíc divákovi značně nepřístupný – nejde s ním soucítit, ani ho nenávidět. Je jen prototypem naprosto zbytečného člověka.

Jeho chování si navíc odporuje s charakterem, kterým má ambici být – jednou je jak malé dítě, podruhé se chová ve stylu hysterické ženy a neurvalcem je pouze díky otrhanému oblečení a obligátnímu číru na hlavě. Po celou stopáž nevkládá Kwičkův představitel do promluv žádné emoce, čistě laxní přístup ke všemu či naopak černé svědomí neprojeví. Když se s kumpány baví o drogách, zní to podobně jako vášnivé debaty holek o líčení.

Herecké nedostatky fádního Kovačovského vyvažují výrazné ženské postavy, jejich přítomnost na plátně je ale naneštěstí příliš sporá. Větší zapojení vedlejších protagonistek by přitom mohlo být klíčem k odstranění stereotypů – mnohem zajímavější než po sté sledovat narkomanskou realitu by bylo nahlížet na tematiku optikou příbuzných či známých. Nevelký prostor dostala jak postarší majitelka Kwičkova domu, která má jako jedna z mála odvahu vpálit mu do očí, jak neskutečný parazit je, i jeho přítelkyně-hospodská, jež i přes neskrývané city, které k hrdinovi chová, dokáže udržet mantinely své trpělivosti.

Vcelku předvídatelný děj, jenž si lze domyslet z obdobných příběhů, pohřbí nevěrohodný konec, který jako by se snažil na poslední chvíli napravit přechozí vady. Nabízí tučnou dávku akčnosti, kterou po zbytek filmu tvůrci nahrazovali rádoby drsnou hudbou – ta však má do hardcore punku opravdu daleko. Jde jen o další snímek, který zapadne do škatulky tohoto subžánru dramatu.

Foto archiv Febiofestu

Kdy a kde dávají film: Punk je hned!

27.3.2019 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout