V izraelské Central Bus Station se ztratit chcete!

V izraelské Central Bus Station se ztratit chcete! 80%

Viděli jste někdy silný, vizuálně podmanivý až halucinogenní dokument, jehož hlavní postavou je autobusové nádraží? Mladý režisér Tomáš Elšík právě takový snímek do českých kin přináší.

Český dokumentární film v posledním roce přináší spousty příjemných překvapení z řad mladých dokumentaristů. Ať už je to animovaný dokument od Diany Cam Van Nguyen, studentky animace na FAMU, Spolu sami, dokumentární snímek o africkém slumu režiséra Martina Páva, absolventa režie FAMU, nebo záznam vymyšlené počítačové hry, ve které divák zakouší každodenní problémy maďarské společnosti, s názvem Iluze od studentky katedry dokumentárního filmu opět na FAMU, Kateřiny Turečkové. Z pražské FAMU, tentokrát z katedry střihu, přichází i režisér dokumentu Central Bus Station Tomáš Elšík.

Mladý střihač Tomáš Elšík, který vystudoval ještě režii FAMO v Písku, vytvořil portrét těžko uchopitelné budovy v centru izraelského Tel Avivu, největšího autobusového nádraží na světě. Snímek je mozaikou z osudů lidí, kteří zde pracují, jezdí tudy do práce nebo tu dokonce žijí. Hlavní hrdina Yonatan nás provádí po izraelském autobusovém nádraží a na diváka zcela přenáší fascinaci oním neskutečným mraveništěm. Přivádí nás do malého muzea jidiš, jeskyně plné netopýrů, ke stanovišti taxikářů nebo do filipínské části terminálu.

Čím hlouběji se divák dostává do tajemného terminálu, tím více se mu před očima otevírají problémy Izraele. Hlavní hrdina Yonatan nám vypráví svůj osud a svěřuje se s obavami o křehkou budoucnost země. Střípky ze života obyvatel autobusového nádraží dokážou svědčit o těžkém životě v Tel Avivu lépe, než by dokázal popisný voice-over.

Vizuálně vychází Central bus station z pocitu, který budova terminálu u tvůrců vyvolala. Autobusové nádraží bylo totiž navrženo tak, aby se v něm člověk ztratil. Stavělo se od šedesátých let přes dvacet let a místní ho přirovnávali k bílému slonu z legendy o zvířeti, které zkonzumovalo veškeré zásoby státu, a tím ho ekonomicky zničilo. Pocit z budovy je v kině umocněn častou změnou formátu, vizuálními efekty a silnou atmosférickou hudbou od Dominika Dolejšího. Stěny se přibližují, schodiště nafukují a lidská duše se ztrácí.

Ne nadarmo si film vysloužil cenu za nejlepší film letošního Famufestu a na dvaadvacátem ročníku festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava zvláštní ocenění poroty v sekci Česká radost. Může se pyšnit silným poselstvím a strhující atmosférou, diváci v kině se mohou těšit na nevšední zážitek.

Názor informuji.cz: 80%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!