Jazz Dock, netradiční hudební klub, který na břehu Vltavy přesně deset let uspokojuje kvalitním programem a neotřelou atmosférou fanoušky nejen klasického jazzu, oslavil své narozeniny naplno. V pět hodin tu ve čtvrtek 14. března začal večírek plný zvuků saxofonů, klavírních klapek, trubek, složitých basových linek, kytarových sól i doprovodů, rytmicky bohatých bicích, prožívaného zpěvu a dalších hudebních nástrojů. Na podiu nevelkého klubu se vystřídalo třináct uskupení hrajících od tradičního jazzu přes groove-jazz a swing až po elektrické fusion.

Čtvrteční program začal pozvolna klasickým jazzovým uskupením J.J. Jazzmen. Diváci, jejichž počet rostl až do osmé či deváté hodiny, tak měli postupně šanci naskočit na jazzovou vlnu a ponořit se do hudby, která jen tak neskončila. František Kop Quartet k tomu poté taky přispěl instrumentálním jazzem s výraznou a skvělou baskytarou. Poslední píseň napsali kdysi přímo pro klub a Dance in the Dock zakončil saxofonista a kapelník slovy „František Kop, happy birthday, Dock“.

Míšení jazzu s jinými žánry pro široké publikum

Na podiu Jazz Docku se potom vystřídali Milan Svoboda Quartet s komplexně promyšlenými a perfektně předvedenými třemi autorskými písněmi a Andy Schofield Sextet, kteří přinesli hutnější zvuk díky třem saxofonům a trubce a zaimprovizovali třeba i na známý jazzový standard Autumn Leaves. Skupina Vertigo s hostujícím kytaristou Davidem Dorůžkou zaujala zejména kombinací jazzu se zvuky violoncella a autentickým zpěvem Doroty Barové. Od tradičního jazzu a dixie landu se tak večer postupně přehoupl v rozmanitější směsici žánrů.

Mezi osmou a devátou, kdy už byl v Jazz Docku slušný počet posluchačů, přišla řada i na proslov moderovaný vtipnou Ester Kočičkovou. Majitel Jazz Docku Vladimír Lederer spolu s dramaturgem Jakubem Zitkem v něm s mírnou nostalgií zavzpomínali na nesnadné a neuvěřitelné začátky netradičního klubu.

Z dalších vystupujících v první půlce čtvrteční oslavy vynikla originální Moody Cat Band Ester Kočičkové nebo jemnější a opět klasičtějí světově proslulé trio kolem klavíristy Emila Viklického, kteří se pustili třeba i do improvizace na Pramínek vlasů. Po swingové jízdě s Elenou Sonenshine & Jocose Jazz se podium přestavělo, aby vznikl prostor pro električtější část večera. Tu započalo pro ten večer vzkříšené uskupení kolem Ondřeje Konráda Gumbo, ti zahráli procítěně několik vlastních skladeb s poetickými texty a sóly na foukací harmoniku.

Emil Viklický

Večírek v Jazz Docku pokračoval dále a sousedé, kterým vadí hlučení kuřáků před klubem, jak Ester Kočičková přečetla v jednom z dopisů pro klub, si neodpočinuli až do rána. Oslava kulatého výročí k tomu je ale dobrým důvodem. Celý večer, dramaturgicky promyšlený a hezky mísící jazz s jinými žánry, dokázal, že se nejedná o žánr striktně určený jen jednomu typu publika.

Stejně jako se v jazzových skladbách střídá hlavní téma s odbočkami do sól, kde jednotliví hudebníci dokáží svůj individuální um, aby se vrátili zpět do dokonalé souhry se spoluhráči, se tak mohli naladit na jednu vlnu i posluchači užívající si hezký a dlouhý večer v přístavu podpořený chutným občerstvením, vínem či kávou, které byly pro návštěvníky výročního koncertu zdarma. A všichni si mohli uvědomit, že i k vybudování a fungování takového klubu bylo zapotřebí hodně vůle a spolupráce s ostatními „sólisty“, kteří dali dohromady toto místo dýchající jazzem.

Foto: Jazzdock.cz

15.3.2019 | Eva Ticháková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout