Čistě z estetické stránky věci jsou prezentované fotografie ve většině případech velmi líbivé, avšak prostředí Leica Galerie není využito tak, aby bylo pro dílo Kati Sedlak tou správnou oporou. Především nasvícení v kombinaci se špatným umístění fotografií způsobuje odlesky, odvádí pozornost a znehodnocuje samotná díla. Je to jako koukat do mobilu ve slunečný den. 

Umělecký záměr autorky zachytit dětské sžívání se se světem je patrný jen ve zlomku fotografií. Převážně těch, u kterých nezvolila černobílý filtr. Fotografie jsou živé a reálné jako samotné dětství. Vyzařuje z nich bezprostřednost, odevzdanost a upřímná radost pro děti typická.

Černobílé fotografie onu dětskou živost postrádají. Rozjařené tváře splývají s okolím a celý koncept zachytit dětský okamžik „tady a teď“ v kombinaci s černobílým filtrem zkrátka nejde dohromady.

Kata Sedlak, archiv Leica Gallery

Samotná myšlenka zachytit prostý dětský život v celé jeho kráse a bezstarostnosti není zavrženíhodná a skrývá v sobě velký potenciál. Kata Sedlak v případě několika fotografií dokázala, že o potenciálu ví a ví i jak jej zachytit, jen se v případě svých dětí nechala unést osobními emocemi.

Výstava by fungovala, kdyby se fotografka dokázala oprostit od osobního prožívání zážitků svých dětí a dokázala tak objektivně posoudit, které fotografie v sobě nesou kýžené emoce a které jsou plné emocí jen ve spojitosti s osobními prožitky.

Výstava Dětství bude pokračovat až do 22. dubna v Leica Gallery Praha.

Foto: Kata Sedlak, archiv Leica Gallery

8.3.2019 | Adéla Mrzílková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout