Český architekt s italskými kořeny Jan Blažej Santini Aichel žil pouze čtyřicet sedm let, za svůj krátký život však stihl realizovat desítky staveb – mezi nimi i poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, který byl v roce 1994 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Jeho mimořádný talent mu podle kurátora Ladislava Moučky zajistil přízeň církevních řádů i uznání společnosti.

Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Foto archiv UPM

„Je zřejmé, že Santiniho dílo přesáhlo rámec doby, v níž žil. Jeho stavby jsou natolik přesné, že známe-li kompoziční síť, můžeme od jedné stavby k libovolné další počítat se stejnou lehkostí, s jakou se třeba procházíme parkem,“ uvedl Moučka. Santiniho stavby se podle něj jeví jako skořepiny obepínající geometrické rovnice, což jim propůjčuje proporční rytmus, který považujeme za harmonický.

Santini dopodrobna studoval rozměry chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, ze kterého převzal zdejší kompoziční vzory. „Svatovítská katedrála se stala ideovou matricí – Matkou – jeho díla. Rozměry staveb i kompoziční postupy to potvrzují,“ upřesnil Moučka. Proporčně a rozměrově sladěný s katedrálou na Hradě je podle něj soubor vybraných Santiniho staveb, u kterých užil stejnou kompoziční síť a jednotkovou míru.

Zámek Karlova Koruna. Foto archiv UPM

Stejně jako u Santiniho staveb se tajemství architektury a geometrie formy snoubí podle Dušana Seidla z Uměleckoprůmyslového musea (UPM), které výstavu pořádá, právě i v Domě U Černé Matky Boží od architekta Josefa Gočára. „Je na výsost inspirující představit právě zde v kubistických interiérech po staletích objevené souvislosti geometrie a prostorového rozvrhu staveb geniálního Jana Blažeje Santiniho Aichela,“ nechal se slyšet Seidl.

Foto archiv UPM

8.3.2019 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout