Deziluze z globalizace i rozpadu Československa. 5 porevolučních písní politického barda Karla Kryla

1. Demokracie

O překabátění lidí, kteří se rychle přizpůsobili novým poměrům, otevřeně hovořil v songu Demokracie. „Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou,“ komentoval smutnou realitu. Padla v něm zmínka i o církevních restitucích („farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky“) nebo pronikání globalizace ze Západu, kterou reprezentoval rozmach fastfoodu McDonald’s. Pro většinu podle něj více než politika bylo důležité to, že si mohou koupit, co dříve nemohli, mají totiž „místo srdce břicho a místo duše tlamu“.

2. Od Čadce k Dunaju

Čtrnáct měsíců před umělcovou smrtí se oficiálně rozdělilo Československo, stát, který po sametové revoluci vydržel jen něco málo přes tři roky. Kryl na nově vzniklou situaci zareagoval v lehce ironickém duchu – pokud chcete za bývalým kamarádem na Slovensko, obstarejte si vízum. Anebo se radši sejděte v neutrální Vídni, kde „sa smiete ľúbiť“.

3. Sametové jaro

Píše se jaro 1990 a všichni jsou stále nadšení z revoluce. Přesto zůstává spousta věcí nedořešených a následky z některých trvají dodnes. První potíž viděl písničkář v tom, že určití lidé se na změně nepodíleli, přičemž z ní mají profit. „Někdo jiný sklízí to, co jsme zaseli…“ Většina komunistů není potrestána a „ačkoli dozvonilo poslední zvonění“, již 31. března toho roku vzniká KSČM. „Po vinných ani slechu, a jiným ku prospěchu, jsou naši ranění.“ Ti, kteří zvonili, se však mstít nechtějí a „s maskou sametovou jde ústup zdvořilý“.

4. Kádrují mě

Neustálé prověřování, neblahý relikt z minulé doby, kritizoval bard v této polistopadové písni. Dělo se tak podle něj i na místech, kde by to člověk nečekal – u „žvanilů z undergroundu“, „přičinlivých hochů z Fóra“ i „důchodkyň, dorostenek, kádrováků z Vépéenky“. „A kdyby mě stokrát znali, zase by mě kádrovali,“ posteskl si v jednom verši.

5. Braniboři v Čechách

Nikoli porevolučním, ale spíše jakýmsi hraničním songem je balada o občanech NDR, kteří se v létě 1989 vzbouřili proti establishmentu a neúnosné situaci v zemi a odjeli do Prahy, kde obsadili západoněmecké velvyslanectví a požadovali umožnění emigrace. V okolí ambasády však nechali otevřená auta, která Češi začali vykrádat – příležitost zkrátka dělá zloděje. „Proč by si jeden nepokrad, jó, v tom je Pepa demokrat,“ vystihl Kryl paradox a dodal, že Pepa „na poměry skuhraje, ví, že to zas ňák uhraje – a už se těší na demokratůru“.

Foto archiv České televize