Alžběta Jungrová (1978), Antonín Kratochvíl (1947), Karel Cudlín (1960), Jan Dobrovský (1960), Tomki Němec (1963), Jan Mihaliček (1965) a Martin Wágner (1980). Fotografové, kteří ani při vzájemné spolupráci svou individualitu nezapřou. Soudržnost výstavy jim pomáhá udržet jednotný styl fotografií, který se vyznačuje svou konzervativní a klasickou formou.

Výstava je orientovaná převážně na střed a východ Evropy. Různorodé uspořádání nabízí pohledy na zdánlivě odlišná témata od romských rodin přes oživování náboženských tradic a rituálů až po zákulisí Prague Burlesque Show. Všech sedm fotografů ale ukazuje opravdovost a realistickou stránku každého jednotlivého světa.

Výsek devíti fotografií z jediné tvorby každého z autorů je ale spíše poutákem k jejich celkové práci prezentované ve formě fotografických knih, které jsou přímo na výstavě také k dispozici. Knihy dokáží předat celý příběh se škálou emocí, které máme při pohledu na fotografie pocítit, v plnějším rozsahu než výstava.

V tomto ohledu si na samotné výstavě nejlépe vedla Alžběta Jungrová se svou pražskou burleskou. Její fotografie jsou nejen líbivé a zajímavé na pohled, ale dokáží zaujmout a udržet divákovu pozornost a následně snáze přenést své poselství.

Alžběta Jungrová, Prague Burlesque

Naopak náboženská díla Jana Mihalička dosahují své úplnosti až ve spojení se širším kontextem v knižní podobě.

Výstava jako celek ale funguje. Jasně ukazuje záměr fotografického spolku a je dobrým skokanským můstkem pro jejich snahu znovu pozdvihnout váhu dokumentární fotografie.

2.3.2019 | Adéla Mrzílková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout