Oblek, elvisovský postoj, blues, rock'n'roll a snad až přeplácaný hudební doprovod. Tak by se dal stručně popsat sobotní koncert sedmdesátiletého zpěváka Shakin' Stevense v Praze. Doprovázen celkem devíti hudebníky po celou dobu ani ne dvouhodinového vystoupení, Shakin' Stevens předvedl nostalgickou jízdu do 50. let. Sám přitom získal slávu v letech 80., kdy prorazil díky "nostalgickým hitům", skladbám připomínajícím právě hudbu rock'n'rollu a bluesu 50. let. V podobném duchu skládá Stevens i dnes písně, které se objevily na albu z roku 2016 Echoes of Our Times. I z něj zaznělo na koncertu několik kousků, které zapadly hladce mezi zpěvákovy staré hity.

Na svůj věk má Michael Barratt, jak se zpěvák jmenuje pravým jménem, stále slušný hlas. Zejména barva a způsob zpěvu zaručují, že se jedná o originál. Doprovodní muzikanti na Stevensově turné jsou mnohdy multiinstrumentalisté, ovládající své nástroje perfektně, nebo skvělí vokalisté. Když jich ale na podiu kolem hvězdy večera hrálo devět, zvuk už byl poněkud přeplácaný.

To i další prvky koncertu působily kýčovitým dojmem. Promítání plamenů, mořských vln za západu slunce nebo tancujících úředníků na obrazovce nad hudebníky bylo jedním v nich. Publikum, složené převážně z lidí nad padesát, mělo přiděleno místa k sezení, což se na koncert někoho, kdo má ve svém pseudonymu trsání, vlastně vůbec nehodí. Vzhledem k nedostatečně naplněnému sálu i věkovému obsazení posluchačů to však lze pochopit, podobně jako nutnou dvacetiminutovou pauzu v půlce koncertu. Zpěvák před ní i na samém konci koncertu podium opustil ještě předtím, než kapela píseň dohrála, což působilo dojmem, že už tam opravdu déle nevydrží.

Sice kýč, ale zase správná atmosféra

Na druhou stranu Shakin' Stevens splnil, co slíbil - zahrál všechny hity včetně A Love Worth Waiting For, Cry Just A Little Bit, spojených Marie, Marie a Oh Julie, kousky z nejnovějšího alba i cover verze slavných písní jako I Got My Mind Set On You nebo Have You Ever Seen The Rain?. Starší obecenstvo si koncert zřejmě užívalo, kromě nadšených reakcí po písničkách se energicky přidávalo k tleskání a na závěr koncertu, kdy Shakin' Stevens přidal dvě písničky včetně snad nejslavnější This Ole House, většina sálu vstala ze sedaček a konečně se odvázala k alespoň mírně smělému tanci.

Zpěvákův projev nebyl nepříjemný, mezi písněmi přidával krátké komentáře hezkou britskou angličtinou a bylo vidět, že je na vystupování zvyklý, i když od jeho posledního turné uplynula už řádka let. Celkově tak koncert byl hezkou vzpomínkou na dobu, kdy hity Shakin' Stevense vítězily v hitparádách 80. let. Jako by se tak člověk na chvíli ocitl v jiném světě, kde se i kýčovité záběry v pozadí, přemíra zvuků i ne vždy čisté zpěvákovy tóny dají odpustit jako cena za atmosféru.

24.2.2019 | Eva Ticháková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout