Koncert, ze kterého šel mráz po zádech. Bastille nabili Fórum Karlín pozitivní energií ještě než spadla opona

Téhle chvíli ale předcházely dvě hodiny čekání, kupování piv a párků v rohlíků, hledání míst v téměř vyprodaném sále a poslechu dvou předkapel. Nejdříve dav zahřáli britští Fours. Čtyřčlenná skupina se zpěvačkou Edith Violetovou. Na poslech příjemným indie-popem zpestřili netrpělivému publiku první půl hodinu.

Pak nastalo další obligátní shánění občerstvení a na pódiu první výměna nástrojů. Přišel známější předskokan Lewis Capaldi se svým podmanivým hlasem a mírně depresivními písničkami. Na jistou melancholičnost své hudby dokonce několikrát upozornil během vystoupení a přidal k tomu i notnou dávku sprostých slov.

"Většina lidí neví, kdo jsem, takže..." uvedl Capaldi své vystoupení a ukázal za sebe na dvoumetrové jméno. Někteří ale navzdory jeho slovům vypadali, že dostali svu hlavní hvězdu. Při jeho největším hitu Someone You Loved tančili, poskakovali i zpívali snad všichni. Zpěvák se evidentně v pražském publiku spletl, tady ho lidé určitě znají. (Důkazem může být i to, že zpěvák u nás vystoupí už v létě na Colours of Ostrava a na podzim v Paláci Akropolis.)

Entrée hodné hvězd

Před pódium náhle spadlo bílé plátno a na něm se objevilo "Užijte si dnešek a nemyslete na zítřek." Publikum s napětím ve tmě čekalo na nejnovější hity skupiny Bastille. Dlouho odkládaná deska, kterou přijeli představit, totiž teprve vyjde. S výjimkou prvního singlu Quater Past Midnight, a právě ta za plátnem čekal. Náhle se před diváky objevilo "Stil avoiding tomorrow?", tedy "Stále se vyhýbáte zítřku?" Pár minut nic a náhle tma.

Sál zaplavil ohlušující řev stovek fanoušků a za poloprůhlednou oponou se objevily první siluety a zazněly první tóny Quater Past Midnight. Kapela nejdřív hrála za plátnem, na kterém se promítaly hodiny, a na své publikum vůbec neviděla. Až v polovině nového hitu závěs spadl a všem v sále musela po zádech proběhnout zimnice. Entrée hodné hvězd. 

Na pódiu se začaly střídat nové písničky se známými a osvědčenými hity jako Things We Lost in Fire nebo Grip. Při ní dokonce jeden z fanoušků podal frontmanovi Danu Smithovi ceduli s částí refrénu "Cause the devil’s got my arms." Za svou odvahu a uměleckou snahu dokonce dostal jednu z paliček, se kterými Smith hrál během koncertu na buben. 

Lewis a gauč na scénu

Následovala jedna z nových pomalých písní. Technici při ní přinesli na pódium gauč, který měl zezadu nápis "doom days". Smith si oblékl mikinu s kapucí, lehl si na něj a celou písničku odzpíval vsedě nebo vleže. Melancholická hudba jakoby opět přilákala zpěváka, kterého už publikum mohlo vidět. "Další písničku Bad Blood vám zahrajeme tady s Lewisem," potvrdil to, co všichni tušili, frontman Bastille.

"Teď bychom rádi zahráli jednu, která je pro nás důležitá. Jsme s ní hodně spjatí. Můžete s námi tančit a zpívat, pokud chcete," představil song On the Night Smith. A nastal jeden z nejsilnějších okamžiků koncertu. Frontman si před refrénem přidřepl a více jak polovina publika to po něm spontánně opakovala. Ve chvíli, kdy vyskočil, potom vyskočili taky. Jako jeden muž. Jako jeden fanoušek.

Nespokojená ochranka i šťastnější publikum

Atmosféru, kterou si neužíval jen jeden člověk v sále, potom kapela okořenila svým největším hitem Pompeii. A nastal moment, kdy jeden z mužů, kteří pod pódiem dělali ostrahu, hodil po Bastille tak nepříjemný pohled, že by se za něj nemusel stydět ani Kazisvět VI., z boží vůle král. Smith mu totiž poletoval a poskakoval asi deset centimetrů za zády a neodcházel. Odehnat ho ale "securiťák" nemohl, a tak jen s kamenným výrazem stál a jako jediný se pravděpodobně těšil až koncert skončí.

A to už mělo brzy přijít. Ještě zazněl Good Grief a Bastille odkráčeli do zákulisí. Pražské publikum ale vypadalo, že by si na klasické uzavření všech koncertů počkalo i hodinu. Kapela se tedy bez většího otálení vrátila na přídavek.

V něm zazněla i Happier, tedy hit posledních měsíců, který skupina nazpívala společně s Marshmellem. A publikum skutečně po koncertě muselo být štastnější. Bastille se podařilo svou energií, balónky, které vypustili mezi lidmi, i závěrečným skokem Smitha do davu zvednout všem náladu i vykouzlit úsměvy. Jen aby zanechali tak pozitivní vzpomínku, museli nakonec odejít. Přesně, jak v Happier zpívají.

Foto: Dominika Kubištová