Jak byste charakterizoval svou postavu ve filmu Úhoři mají nabito?

Je to takovej nešťastnej kluk, ačkoli se tvůrci nesnažili o sociální drama – má to být komedie. Dave, kterého hraju, má svůj svět a celkově nemá moc nadhledu. Všechny své emoce, dohromady má asi tři, prožívá extrémně naplno.

Které tři emoce to jsou?

To jsem tak střelil od boku, ale určitě je agresivní, zároveň veselej.

Je vám v něčem postava drsňáka Davea podobná?

Tyhle vlastnosti mám v sobě tak jako všichni ostatní, jen mojí osobě nedominují. Když někoho hraju, jsem to pořád já. Ta konkrétní figura ode mě ale vyžaduje, abych hrábnul do její emoční výbavy, která mi není úplně vlastní.

Matěj Hádek (vlevo) s bratrem Kryštofem během natáčení snímku Úhoři mají nabito. Foto archiv Falcon

Jde o váš třetí film, který režíroval Vladimír Michálek. Točili jste spolu i seriál Mamon nebo Dáma a Král. Jak se vám s ním spolupracuje?

S Vladimírem jsme kámoši, což je výhoda – profesní komunikace mezi námi je mnohem rychlejší. Vladimír ví, že některý věci mi nemusí vysvětlovat, protože ve chvíli, kdy tu chybu dělám, jsem hned schopen sebereflexe, takže na sebe jenom kouknem a on ví, že já vím. Zatím to tak vychází, že v poslední době pracuju hlavně s ním.

Ústřední parta ve filmu má docela bizarní koníček – hraní si na URNU. Měl jste někdy taky podobně nevšední zábavu?

To je taková klukovská záležitost. Nevím, jak to mají generace po té mojí, ale my z Prahy jsme jako malí trávili víkendy na vesnicích u babiček, kde se střílelo ze vzduchovky na slepice a podobně blblo. Byli jsme zlí, ale taky pak potrestaný, buď ze strany rodičů, anebo zraněním, co jsme si přivodili.

O vás je známo, že hodně sportujete. Bylo pro vás přesto natáčení fyzicky náročné?

To ani ne. Nemám pocit, že bych nějak hodně sportoval. Spíš si uvědomuju, že je mi třiačtyřicet a musím něco dělat. Kdybych necvičil a neudržoval si fyzičku, tak by těch dvanáct hodin denně před kamerou bylo mnohem náročnějších. Tělo už mi regeneruje pomaleji a bez cvičení to po čtyřicítce nejde, alespoň v mým případě. V kanceláři bych ale nevydržel.

Film se točil na Šumavě, především v Sušici. Jaký máte k tomuto regionu vztah?

Shodou okolností je mým oblíbeným místem na Šumavě právě Sušice. Jako Pražan mám nějaký akční rádius, pro mě to jsou Jizerky, Krkonoše, Krušný hory a právě Šumava. Kdybych bydlel v Brně, tak by jím byly moravské hory. Některý místa si vás zkrátka opakovaně přitahujou. V Sušici mám kamarády, tohle město má navíc pro mě jakýsi genius loci. Ne nadarmo se mu říká brána Šumavy.

Matěj Hádek (vlevo) a Kryštof ve filmu Kobry a užovky. Foto archiv ČT

Už podruhé jste se objevil ve filmu společně se svým mladším bratrem Kryštofem. Jaké to je být s vlastním sourozencem na place?

To je podobný jako s Vladimírem, až na to, že jsme bráchové. Když pracujete s lidma, který máte rádi, a ta práce vás baví, tak je to úplně jiný ranní vstávání, než když do práce chodíte neradi a ještě se s ostatními neshodnete. S Kryštofem jsme dobrý kamarádi, a tak to beru jako přirozenou výhodu.

Rivalita mezi vámi nehrozí, třeba kvůli tomu, kdo dostane větší roli?

Ne, takhle to nejde brát. Vladimír nás do Úhořů do těch konkrétních rolí chtěl oba.

Léta jste hrál ve Švandově divadle, teď alternujete na dejvické scéně. Objevujete se i v televizních seriálech. Co vám sedí nejvíce – divadlo, film nebo televize?

To se nedá moc kategorizovat, jsou to různý disciplíny téhož řemesla. Podle toho, jestli jste před kamerou, nebo na jevišti, tak trochu upravíte výrazový prostředky, zmenšíte nebo zvětšíte svůj projev. Základ ale zůstává pořád stejnej. Kdyby přišlo víc nabídek ve stejnou dobu, vybral bych si to, co by mě víc bavilo – samozřejmě ale musím dělat kompromisy, abych se uživil, ale snažím se jich nedělat moc. 

Tereza Hofová a Matěj Hádek coby ústřední dvojice v seriálu Dáma a Král. Foto archiv TV Nova

Na čem momentálně pracujete?

Dotáčíme novou řadu seriálu Dáma a Král a v létě bych měl hrát ve filmu Roberta Hloze. Jde o sci-fi z blízký budoucnosti s názvem Bod obnovy.

Rýsuje se něco také v divadelní sféře?

Bohužel ne. Občas se mi zasteskne po partě v Dejvickém divadle, ale ono to nejde všechno časově zvládnout. Člověk taky musí začít vědomě odpočívat a regenerovat.

A daří se vám to?

Pořád se to učím, ale je to lepší než před rokem. Myslím, že za rok to bude ještě lepší. Musím se dostat do nějaké rovnováhy. Když člověk nemá dobitý baterky a je vyhaslej, kamera to pozná – sekat to jak Baťa cvičky nelze, to je nad moje síly.

19.2.2019 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout